Jsem na velkých rozpacích,   jak hodnotit tento film. Má   nepochybně myšlenku,   hovoří o statečnosti mladé   dívky, která dala v sázku   svůj život pro činnost v   odboji. Náhledy formou   jakési sondy do jejího nitra   v podobě vzpomínek v době,   kdy hlavní hrdinka čeká na   svou popravu, jsou zajímavě   vymyšlené, ale...vše je   natočeno poněkud chaotickým   způsobem, mnohá místa   působí hluše a i přes   závažnost tématu nedokáže   příběh vnést diváka do   děje. Magda Vašáryová   hraje nepochybně jako vždy   výborně, ale celková   koncepce snímku je velice   slabá. V hodnocení tedy   nakonec volím průměrnou   střední cestu...

Já asi dost zklamu   příznivce (příznivkyně)   tohoto filmu, ale tak nějak   mi neřekl vůbec nic.   Shakespeara mi nepřipomínal   ani náhodou, zdlouhavý děj,   nudné dialogy a ten všude   proklamovaný humor se tedy v   mém případě nekonal. Je to   film určený mladší   generaci, než jsem já,   ačkoliv je hodně snímků   pro teenagery, na které se s   chutí podívám, tentokrát   jsem se neskutečně nudila.   Film, na který se už zcela   určitě nepodívám.

Uznávám, že ve stínu   United 93 a World Trade Center   tento snímek rozhodně nemá   šanci obstát jako skutečná   výpověď o událostech z 11.   září 2001. Má hodně   nedostatků, chybí mu   přirozená autentičnost,   kterou oba jmenované filmy   mají. Ale neztotožňuji se s   tím, že by to měl být   vyloženě odpad. Nedávno   jsme se s mým přítelem   bavili o tom, jak nás mnohdy   udivují postoje lidí k   Americe. Názory bychom   rozdělili na černé a   bílé. Jsou tací, kteří   cokoliv, co je americké,   okamžitě zavrhují a   opovrhují tím, o USA   neřeknou dobrého slova a i   významné americké osobnosti   (nemyslím jen politické!,   ani já nejsem příznivec   Bushe), které se nějak   zapsaly do dějin, jsou   považovány za zrůdy jen   proto, že si dovolili se   narodit jako Američané. A   druhá skupina zase naopak   fanaticky obdivuje cokoliv   amerického, znám osobně i   pána, který jakékoliv téma   (byť by se jednalo o shnilé   listí na kompostu) převede   na Ameriku a tluče každému   do hlavy, kterak je tam   úžasný život. Ani tato   zfanatizovanost není podle   mne dobrá. Na Spojené státy   pohlížím spíše z   neutrálního hlediska.   Udělaly ve světové politice   hodně negativního, ale   příčí se mi na druhé   straně říkat, že cokoliv,   co je americké, je špatné.   I přes veškeré nesympatie k   prezidentu Bushovi jsem mu   rozhodně nezáviděla jeho   pozici, jakou musel zaujmout   těsně po teroristických   útocích. Nemyslím si, že   se v tu chvíli považoval za   spasitele svého národa,   spíše to bylo opačně -   národ se obracel ke svému   prezidentovi a hledal pomoc a   pomstu za své   mrtvé...nevím, nechci   soudit, ono se dobře soudí z   klidu domova, když se nás   tragické události   bezprostředně netýkají,   než kdybychom se sami stali   jejich součástí. Pokud jde   o snímek samotný, já jsem z   něj měla dojem spíše   opačný, Bush se mi zde   nejevil být vylíčený jako   zachránce a hrdina, spíše   na mě působil rozpačitě,   jakoby sám nevěděl, jak se   správně rozhodnout.   Nezískal tím ale ani mé   sympatie, ani nesympatie, ani   filmaři nemohli stoprocentně   v tomto hraném dokumentu   vylíčit minutu po minutě a   myšlenky prezidenta, jak se   vše opravdu odehrálo. Film   sám o sobě má v mnoha   ohledech nedostatky, působí   místy chaoticky, přesto jej   hodnotím jako lehký   nadprůměr i ve snaze o   neutralitu a objektivitu k   citlivým událostem, o nichž   hovoří.

Působivé, realistické
Snímek 127 hodin je bezesporu   velmi dobrý filmový počin.   Předně jako divák, který   preferuje filmy dramatické,   bez různých sci-fi prvků,   oceňuji i jeho takřka   dokumentaristickou formu,   kterou přibližuje skutečnou   dramatickou událost. Boj   Arona Ralstona o vlastní   život ve skalnaté soutěsce   odlehlého kaňonu je velmi   sugetivní výpovědí o   zoufalství, smíření se   smrtí a následné naději a   obrovské touze žít, být se   svou rodinou, že se   uvězněný mladý muž   odhodlá k amputaci vlastní   ruky pomocí tupého   kapesního nože. Tvrdé,   realistické, šokující. V   hlavní roli výborný   herecký výkon. Výhradu mám   jen ke vsuvkám retrospektiv   vkládaných do filmu. Mají   své opodstatnění, to ano,   jelikož se snaží divákovi   přiblížit pocity   uvězněného muže a dodávat   mu jakousi naději a touhu   žít. Je jich na můj vkus   možná až moc. Stačilo by   těchto pasáží rozhodně   méně, nejvíce za vlasy mi   pak přišla přitažená vize   budoucnosti, kdy Aron vidí   svého budoucího syna. Zde   bych měla scénáristickou   výtku, nicméně v globálu   film hodnotím z drtivé   části kladně. Uděluji 8   bodů, jinak je to spíše na   85 procent.

Nemusím příliš Petra   Novotného, jako bavič mne   nikdy neoslovil, přijde mi,   že ani vtipy z jeho úst   nezní příliš vtipně.   Nicméně mu musím přiznat,   že v roli moderátora tohoto   pořadu byl skutečně   výborný. Narozdíl od   trapné šou   "Novoty" zde v roli   moderátora komunikujího se   soutěžícími vyzařoval tu   správnou energii,   dynamičnost a bez jakékoliv   křečovitosti dokázal   zaujmout. Myslím, že TV   Prima neudělala nejlépe,   když jej vyměnila za   poněkud sucharského Petra   Lesáka, jehož příliš   korektní projev by se možná   hodil do zpravodajského či   publicistického pořadu, ale   zde - po skutečném   "živlu" Petru   Novotném - působí   neskutečně nudným dojmem.

Mám velmi ráda tento pořad.   Kromě několika málo   výjimek, kdy se do popředí   dostaly jiné povinnosti, jej   pravidelně sleduji od   prvního roku vysílání -   tedy od r. 1991. Každý rok v   adventní období se na tyto   pořady ČT těším. Důvodů   je hned několik - mám velmi   ráda Vánoce a období   příprav s nimi spojené,   miluji vánoční písně a   protože času zúčatnit se   "naživo" nějakého   adventního koncertu není   tolik, vychutnat si jeho   atmosféru alespoň přes   televizní obrazovky, zejména   je-li jednou z průvodkyní   pořadu paní Marta Kubišová   (vážím si jí velmi i jako   člověka), není co řešit.   Adventní koncerty v nás   naladí nejen příjemnou   atmosféru blížících se   Vánoc, ale současně nám   formou charitativní náplně   přibližují i příběhy   těch, jejichž život nějak   poznamenal osud. Nahlédneme   do jejich života a   vidíme-li, kterak oni často   bojují s nepřízní osudu -   velmi statečně, zatímco my   často bazírujeme na   nepodstatných maličkostech,   zastydíme se sami před   sebou. Jsem velmi ráda za   tento typ pořadu a doufám,   že z našich obrazovek   nezmizí.

Tak nevím...jak popsat   rozpačité pocity z tohoto   filmu, který se mi podařilo   v klidu a bez jakéhokoliv   nepříjemného narušení   shlédnout až na třetí   pokus. Když jej v tv   vysílali během dne,   nečekaná návštěva či   neodkladný dlouhý telefonát   mi zcela rozhodily jakýkoliv   vizuelní i sluchový vjem z   tohoto filmu. Uvítala jsem   tedy noční reprízu. Potud   to bylo v pořádku, ale o to   více mi chybí nějaké   pořádné vtažení do děje,   napětí...asi jsem čekala   trochu více toho tajemna,   kterým je záhadné zmizení   Agathy Christie na dobu 11ti   dnů obklopeno. Čekala jsem   zřejmě více atmosféru   plnou napětí, nic takového   se ale nekonalo. Přišlo mi   to celé jako takový   nemastný neslaný   milostně-psychologický   snímek s výborným hereckým   obsazením, pěknou   "retro" výpravou do   20. let, ale to je asi tak   vše. Je to jen průměrný a   ničím nevybočující film.

Na tuto inscenaci se chtěla   dívat moje máma, dívaly   jsme se tedy spolu, ale   přiznám se, že vícekrát   už tuhle rádoby   moralistickou inscenaci vidět   nechci. V prvé řadě mám   problém s Veronikou   Žilkokovou. Nepřesvědčila   mne o tom, že je herečka a   umí hrát v žádné ze   svých rolí. Elišce   Balzerové role distingované   a šlechetné manželky taky   příliš nesedla, byť její   herecký výkon patří   možná k tomu lepšímu, co   lze v této paskvilitě   shledat. Manželé L. Munzar a   J. Hlaváčová v rolích   rodičů hlavní hrdinky jsou   relativně přesvědčiví,   Pavel Soukup jako ženatý   seladon naopak působí velmi   prkenně a jeho výkon mu   nelze věřit. Celá inscenace   je protkána spoustou   zbytečných dialogů, kdy   Vás na konci budou už bolet   uši z kničivého hlasu   hlavní hrdinky. Závěrečné   titulky jsou tím nejlepším,   co celá televizní hra   přinese.

Určitě je to film plný   pěkných   "šantánových"   písniček ve výborném   podání Jiřího Korna, také   výprava, resp. dobové   kostýmy mají   "šmrnc",   prostředí...ehm...domu   poskytujícího jistý druh   veřejných služeb, působí   opravdu dobově a přirozeně.   Avšak děj, který pravda,   není v tomto případě   zřejmě hlavní prioritou,   jakoby zaostává. Mrzí mne,   že Zdena Studénková byla v   našich filmech vždy   předabovaná, tentokrát Evou   Hudečkovou. Odříkání   rolí je chvilkami takové   bezbarvé, vymyká se pouze   Karel Heřmánek. Chvilkami se   přistihnete, že se docela i   nudíte. Dávám tedy jen   lehce nadprůměrné   hodnocení.

Jednička měla hluchá   místa, ale pořád ještě   jakési tempo, dvojka   neoplývá žádným novým   nápadem, jiskrou, vyjma   několik málo záblesků je   to nijak nevýrazný a unylý   snímek.

Dávám 10 bodů a dávám je   naprosto bez rozmýšlení,   protože není nic, co bych   měla vytknout. Nabízí se   srovnání se Šifrou, ale   Andělé a démoni se jí   vyrovnají, i ji v mnohém   překonají. Šifra - resp. Da   Vinciho kód - byla první, ve   skutečnosti románová   předloha Andělů vznikla   dříve. Oceňuji výborně   snímanou kameru, dynamicky   pojaté scény, v prvé řadě   zejména fakt, jak se   scénáristé bravurně   zhostili knižní předlohy.   Román je obsáhlý, vystupuje   v něm více postav, zachází   do velkých detailů. V   globálu základní princip,   myšlenku a tajemno však   dokázali beze zbytku z knihy   vytáhnout a přenést na   filmové plátno. Jak je již   zmíněno v předchozím   komentáři, hudba nese   hlavní motiv z původního   filmu, což bylo prvním   příjemným překvapením   již při úvodních   titulcích. O Tomu Hanksovi   mohu říct jediné - zraje   jako víno, čím starší,   tím lepší, jeho výkon v   postavě Roberta Langdona je   excelentní. Je to film,   který milovníky mystiky,   tajemna a napětí zcela   pohltí a na tuto vlnu   naladěného diváka naprosto   vtáhne do svého nitra.

Já mám ráda Hugo Haase i   Věru Ferbasovou, byť   skutečnou   "srdcovkou" s nimi   pro mě zůstane navždy   neokoukatelná "Mravnost   nade vše". Ale ani tento   snímek se nedá nevidět. Má   však docela rozvleklý   začátek. Scény, které se   točí kolem Anduliny sázky,   že fešného Pavla tzv.   "klofne", jsou   příliš natažené a v   podstatě ani ne vtipné.   Naopak sympatický, trochu   nemotorný   "bráška" v   podání St. Neumanna dodává   filmu příjemný oživující   prvek, ovšem naprosto   skvostná je paní Šlemrová   v roli Pavlovy maminky, která   se tak s noblesou přehraje do   babičkovské role. Druhá   část filmu, kdy již Andula   je vdanou paní, je   svižnější, zábavnější,   nutný happy end neurazí,   není kýčovitý, potěší.   Takže za to všechno a už   jenom za tu noblesu   prvorepublikové   kinematografie dávám 70   procent.

Mnoho jsem si neslibovala.   Žádné velké překvapení   se tedy nekonalo, ale ani   žádné extrémní   zklamání. Film sám o sobě   nemá špatnou myšlenku, je   jen možná zbytečně místy   rozvleklý. Přiznávám, že   hlavním stimulem k jeho   sledování bylo místo   natáčení - ode mne nedaleko   vzdálená Davle s jejím   magickým   "remagenským"   mostem, u něhož byly   vyrobeny stejné kulisy, jaké   tu tehdy opravdu postavil   americký štáb, když v roce   68 slavný válečný snímek   natáčel. Druhý důvod ke   sledování byla celková   zvědavost, jak si současní   filmaři poradili s pohledem   na kritický rok sklonku 60.   let. Snaha přiblížit jej   spíše očima mladého   člověka, kdy politická   situace se mísí s   mladickými ideály,   připomíná Renčovy Rebely.   Rebelové však jsou   zvládnuti o výraznou třídu   výš. Také výpravná   stránka vytvářející iluzi   dobové módy a účesů mi u   Rebelů přijde   přesvědčivější. Na   druhou stranu oceňuji   propojení českých a   ruských dialogů a snahu   přiblížit co nejvíce   realitu té doby. Snad jen   scénář mohl mít lepší   spád a celkově příběhu   chyběla dynamičnost.

Naprosto zoufalý film,   ukničený, nepříjemný, je   sice určen dětem, ale   bohužel je to opět smutný   doklad skutečnosti, kam naše   kinematografie se propadala v   60. letech, z té doby je jen   máloco koukatelné. Knížka   se mi kdysi docela líbila,   filmové zpracování je   křečovité a nepříjemné.   Dokoukala jsem jen s hodně   zaťatými zuby.

Výborné
Keira Kneightly jako Anna   Karenina. Již jsem měla   obavy, že tato herečka   kromě bezduché loutky   kamarádící se s karibskými   piráty nic jiného zahrát   neumí. Díky bohu jsem se   spletla. Jako Anna Karenina   své hrdince z Tolstého   románu ostudu určitě   neudělala - naopak,   překvapila velmi příjemně   narozdíl od své kolegyně   hrající princeznu Kitty, z   jejíhož výkonu jsem měla   trošku uspávací pocit.   Nicméně Kitty naštěstí   (narozdíl od románu, kde má   prostor srovnatelný s   Kareninou) je zde spíše v   pozadí. Anna v podání Keiry   je půvabná, byť však   milující matka, přesto   hlavně žena, které se   ekluje manželství s poněkud   sucharským starším mužem,   touží se vzepřít   konvencím a bojovat proti   veškeré přetvářce, je   hrdá i ponižující se, je   naivní i realistka. Vronskij   i Karenin stojí v jejím   stínu, byť výkony obou   představitelů jsou také na   slušné úrovni. Krásná   kostýmní výprava a   netradiční, poněkud   divadelní kulisové pojetí   dekorací dodávají filmu na   originalitě a odlišnosti od   jiných zpracování tohoto   románu na filmovém plátně.   Deset bodů si i přes drobná   škobrtnutí zaslouží.

PS: Nejlepší   scény jsou paradoxně ty   nejvíc drastické - smrt   pracovníka dráhy u parních   kol...a dále pak sebevražda   hlavní hrdinky.

V prvé řadě by u tohoto   pořadu měl panu Pohlreichovi   někdo dát pořádnou lekci   ve slušném chování a   vyjadřování, neboť jeho   vole sem, vole tam a mnohdy i   často horší výroky často   hraničící až s nadávkami,   jsou opravdu vrcholem nevkusu.   Z jeho osoby sálá do všech   stran ego: "Já jsem   nejlepší, já všemu   rozumím...." K   personálu restaurací, kde   podniká své kroky nápravy,   se nezřídka chová   povýšeně, až urážlivě.   Netvrdím, že někteří to   nepotřebují, neboť živnost   málem přivedli na buben, ale   ono když se to opakuje   neustále a pořád, tak Vám   nabubřelost průvodce   pořadem ten pořad naprosto   znechutí komplexně. Proto u   mě z televizních kuchařů   jednoznačně vede pan Babica   či sympatický Ital Antonio.

Nejde o špatný film, byť   poplatný své době. Otázka   partnerských vztahů, které   procházejí zkouškou, když   jeden z partnerů (příp.   oba) mají potomka z   předchozího vztahu, je   stále aktuální bez ohledu   na politickou situaci. Luboš   Veselý ve výjimečně velké   roli. Škoda, že později se   objevuje spíše v rolích   okrajových. Veronika   Jeníková i přes své   mládí překvapuje zralým   herectvím. Nádražní šeď   dává příběhu umocnění   reality. Hudba se zdá být   unylá, ale zřejmě k   příběhu patří. Bony a   klid jsou zcela jistě daleko   lepším filmem, ale ani tento   film nedopadl špatně.

Půvabná veselá pohádka s   poslouchatelnými   písničkami, která co do   vtipu a šarmu překonává I.   díl Co takhle svatba,   princi?...Zatímco první   pohádka je čistě a jen   "studiovka", zde už   se v mnohých scénách   přenášíme do reálií   nádherného Průhonického   parku, kostýmy jsou   bohatší, pan král je   ještě více   "praštěnější" a   narozdíl od první pohádky,   kdy pěvecky nadanou Ivanku   Andrlovou přezpívala I.   Bartošová, zde už můžeme   poslouchat její vlastní   hlas. Malým zklamáním je   fakt, že Světlaně   Nálepkové v roli komtesy   Veroniky tato výsada   dopřána nebyla a je   přezpívána Heidi Janků.   Karel Černoch v obou   pohádkách dokázal, že   nebyl jen dobrým zpěvákem,   ale i hercem a díky bohu jeho   charismatický hlas nebyl   předabován jako kdysi dávno   v Petrolejových lampách. Mé   sympatie si již před léty   získala maličká Kačenka   Hajdušková, tehdy   pětiletá, pro níž byl   skutečně výkon naučit se   nejen mluvený scénář, ale   i dlouhé texty náročných   písniček. Bezkonkurenční   výkon ovšem předvedl můj   oblíbený Petr Nárožný v   roli trošku natvrdlého pana   krále (nemyšleno špatně),   na něm je stavěn celkový   humor celé pohádky. Nemám   výtek - pohádka předběhla   čas, není okoukatelná,   působí stále svěže, bez   zbytečné ukničenosti a   naivity, jak se to někdy u   televizních pohádek stává.   Dokonce si troufám tvrdit,   že spolu s černobílou   Popelkou z konce 60. let jsou   toto nejlepší televizní   pohádky, jaké jsem kdy   viděla.

Není to tak špatné.   Určitě nic závratného, ale   na vcelku průměrné dílko   dostačující. Z filmu   (seriálu) sálá příjemná   atmosféra, moc pěkná je   výprava, líbí se mi i   Janákův odlehčený rukopis,   nesnaží se předložit   historický film, ten v tom   nehledejme vůbec. Je to   jakýsi příběh s   historickými kostýmy. Baví   mě přirozený projev Davida   Prachaře i představitelé   dětských rolí. Také   hudební podbarvení není   špatné. Pro milovníky paní   Dvorské bohužel její   poslední role, takže bodík   i za její účast a   vzpomínku na vynikající   herečku, která již není   mezi námi.

Velmi zajímavý seriál, u   něhož oceňuji v prvé   řadě věcnost, s jakou   informuje o okolnostech a   průběhu atentátu na známou   osobnost. Vyváženou formou   je dokument prokládám   dobovými záběry,   fotografiemi a   počítačovými animacemi   simulujícími průběh   atentátu. Český komentář   s hlasem Otakara Brouska ml.   je příjemně   poslouchatelný.

Po delší době   přemýšlení jsem se   rozhodla také tento snímek   okomentovat a předem se chci   omluvit jeho velkým   příznivcům, že je možná   zklamu, nicméně se nechci   přidat ani na stranu   odpůrců tohoto filmu. Avatar   je sci-fi. Toto není můj   oblíbený žánr, např.   Vetřelci (myšleno jako celá   série) mne nikdy ani v   nejmenším neoslovili. Pokud   tedy sleduji cokoli z oblasti   sci-fi, činím tak s   vědomím, že nemohu nikdy   objektivně posoudit, zda film   je dobrý či špatný,   jelikož se zajímám o   žánry trošku jiné. Avatar   je po stránce různých   vizuálních efektů jistě   dokonalý. Avšak právě   těch efektů je podle mne až   moc příliš. Věděla jsem,   do čeho jdu, tudíž mne   scény vytvořené vysloveně   počítačovými animacemi   nepřekvapily, nicméně si   myslím, že kdyby jich bylo o   něco méně a více té   "živé" hrané   části, tak by to možná   bylo o trošku lepší. Na   druhou stranu - s ohledem na   práci animátorů a tvůrců   vizuálních efektů - je toto   řemeslo na Avataru odvedeno   precizně, to se musí nechat.   Příběh samotný je svým   způsobem opravdu prostý,   tudíž na délku filmu bych   možná očekávala trošku   složitější zápletku a   náročnější děj. Ale v   pořádku, Avatar byl   vytvořen hlavně jako   vizuální dílo, proto   akceptuji, že příběh je   zde až jakousi záležitostí   druhořadou. Nepovažuji tento   film za natolik úchvatný,   abych jej vychvalovala až do   nebes, ale zase jen nechci   jedním "šmahem"   kritizovat. Je to film   určený pro trošku jinou   cílovou skupinu diváků,   nežli jsem já, a tak to   musí člověk brát. Rozhodla   jsem se tedy s přihlédnutím   ke všem pro a proti dát   nakonec 70 procent.

Líbil se mi také český   dabing, kde k Sigourney Weaver   docela "pasoval"   hlas Dagmar Čárové, hlavní   "záporák" s hlasem   Jiřího Plachého byl pro mě   nejzajímavější postavou   snímku. Naopak - hlavní   "klaďas"   transformovaný do   "avatarové" podoby   mi přišel poněkud   nezajímavý. Jeho českého   dabéra jsem navíc   nedokázala identifikovat,   přičemž jsem nakonec s   ostudou zjistila, že šlo o   Martina Písaříka (trošku   faux pas pro mne, jako pro   stálého diváka Ordinace v   růžové zahradě, kde Martin   hraje). Po delší době   přemýšlení jsem poznala i   hlas jeho ženského   mutantího protějšku -   myslím, že výborně   zvolený dabing Andrey   Elsnerové. Neviděla jsem   film v originálním znění,   ale jakožto velký fanoušek   právě dabingu jsem ráda,   že jsem si mohla vychutnat   české znění, které se   skutečně povedlo i po   synchronní stránce.

Pořad, který je jednou ze   stálic České televize,   který nepodléhá módním   výstřelkům, nesoutěží se   zde o přehnaně astronomické   výhry a kde jedním z   aspektů je i určitá   inteligence a všeobecný   znalostní rozhled, kde   soutěžící z drtivé   části působí jako lidé,   kteří mají svou úroveň a   na té hodlají vystupovat.   Svou úroveň za celé roky si   drží také vynikající   moderátoři, zejména paní   Eva Machourková je laskavým   článkem celé soutěže,   nicméně Aleš Zbořil jí ve   svých dílech zdatně   sekunduje. Pořad AZ-kvíz se   snažím "chytit" na   obrazovce alespoň jednou do   týdne, oprášit si své   (ne)znalosti a radovat se   spolu se soutěžícím,   který prokáže nejlepší   výkon, z výhry na bankomatu,   kde sice lze vyhrát různé   částky, ale nejde o miliony,   spíše o výhru na dnešní   poměry v decentní výši,   která rozhodně nedegraduje   tento pořad mezi lacinou   komerci. Doufám, že z   našich obrazovek jen tak   nezmizí.

Televizní adaptace mé   oblíbené dětské knihy o   houževnatosti mladičké   Víti, která i přes   nesouhlas své rodiny   (zejména nevlastní matky)   studuje vysněný obor -   zdravotní sestra. Snad jen   Táňa Medvecká mi nepřišla   do této role jako vhodný   typ. Literární Víťa byla   maličká, drobná, spíše   bych si ji představila jako   Libušku Šafránkovou.   Přesto se jedná o zajímavý   příběh, v němž hlubokým   lidským momentem je smrt   mladého chlapce, jemuž do   poslední chvíle je Víťa   oporou. Její duševní   vyzrálost je podložená   vlastním smutným prožitkem   - smrtí matky v době Vítina   dětství.

Dojemný, ale né zbytečně   přesládlý film. Hlavní   hrdinka, která hledá za sebe   náhradní matku pro své   děti a manželku svému   muži, prokazuje ohromnou   sílu a smíření s brzkou   smrtí. I přes smutné téma   nechybí chvílemi sarkasmus a   náznak i lehce komediálních   prvků, to však spíš pro   odhlehčení. Neprávem   opomíjený film na našich   obrazovkách.

Jsem v rozpacích. Film Babí   léto ve mně nechal dost   rozporuplné pocity. Na jedné   straně je obrazem stáří,   výpovědí o plnění si   lidských tužeb, nesplěných   přání z mládí, nechybí   zde nostalgie i velmi smutná   realita v podobě nátlaku   syna a jeho rodiny, aby   staří rodiče uvolnili byt a   sami šli do domu s   pečovatelskou službou. Na   straně druhé si troufám   tvrdit, že celé zpracování   byť s dobrou myšlenkou je   dost nezáživné. Hodně   špatně je snímaný zvuk   (resp. postsynchron). Dialogy   jsou často takové bezbarvé,   jakoby jim cosi chybělo.   Celý příběh pak působí   dost nezáživně. Po   zvážení všech pro a proti   dávám průměrné   hodnocení, podložené   zejména mým obdivem k panu   Brodskému, paní Zázvorkové   a také k paní Kabátové,   jejíž role je sice malá,   ale je doslova perlou celého   snímku.

Nedívám se sice na tento   pořad pravidelně, nejsem ani   zrovna žádný kulinářský   fanatik, s vařením až tak   moc nekamarádím, ale v   globálu Babicovy dobroty   nehodnotím špatně. Recepty   jsou zajímavé a přijde mi,   že pan Babica prostě vaří   pro lidi a přípravu jídel   umí vysvětlit i těm, co   nejsou zrovna (jako třeba   já) v kuchyni z těch   nejzdatnějších. Mám i   tento pořad radši než   pořad Zdeňka Pohlreicha.   Tomu se jeho profesionalita   sice upřít rozhodně nedá,   ale dost mi vadí jeho   vyjadřování. Taky mluvím,   jak mi   "narost´zobák",   ale ono je to o něčem jiném   v neoficiální komunikaci a   jinak to působí v televizi,   kdy pan Pohlreich má za   každým slovem stádo   hovězího dobytka a ve   finále Vám jeho jazykový   projev naprosto znechutí   celý pořad. Pan Babica taky   není možná mistr rétoriky,   ale působí příjemněji,   lidštěji, bez afektovaného   a povýšeného chování.   Proto i mé poměrně vysoké   hodnocení.

Doby, kdy jsem Videostop   silně prožívala, jsou už   pryč, snad i z důvodu toho,   že tehdy moc jiných pořadů   v televizi ke koukání nebylo   a Videostop byla na svou dobu   velmi moderně pojatá   soutěž s proniknutím do   tajů filmových ději.   Znovuoprášení tohoto   pořadu televizí Barrandov   oceňuji. Po shlédnutí   několika dílů mě sice   nepopadá žádná euforie   opojení, ale že jde o pořad   se slušnou úrovní, to   uznávám. Není na škodu si   spolu se soutěžícími   oprášit filmové   (ne)znalosti, Jan Rosák   žijící v nedalekém   městečku od mého   bydliště, je i ve   skutečnosti šarmantní a   dobrou úroveň si držící   pán s výborným jazykovým   projevem. Jen Karel   Čáslavský chybí, jeho   znalosti fimové historie,   jsou vzácnou studnicí, ale   chápu, že pokud by přešel   na TV Barrandov, zřejmě by   si tím zavřel cestu do   archivů Kavčích hor a on   historií a starými záznamy   žije. Tak držím nové   podobě Videostopu palce a   sama za sebe   říkám...."jen tak   dál"....

Vedle Studny, jejíž   skutečný příběh se   odehrál ve Vonoklasech na   našem okrese, je Bestie mým   nejoblíbenějším dílem z   "majorovsko-zemanovského   " cyklu. Ano,   přiznávám, že určitou   roli bude asi hrát i můj   "vlastenecký" vztah   k rodné obci, kde se točily   nádražní scény z tohoto   dílu. Byla to moje máma,   která jako mladá teenagerka   spolu se svou kamarádkou   chodily okukovat paní   Zázvorkovou, anžto na   kolejích na našem nádraží   sype zrní slepicím. K   hranicím je od nás z okresu   Praha-západ je opravdu velmi   daleko, nemáme zde žádné   močály a Kyliánku nahradily   lesy "Dešiny", kde   pomocí dýmovnic vykouzlili   filmaři věrohodný požár.   Samotný díl patří k těm   opravdu nejzdařilejším, s   minimálním oproštěním se   od politiky. Ano, ta provází   celý seriál o mjr. Zemanovi,   ale to si zkrátka žádala   doba a řekněme, že i ta   politika je v určité míře   snesitelný aspekt. Některé   díly jsou více než   kriminalistické právě   politické, ale Bestie   rozhodně spolu se Studnou   patří k tomu nejlepšímu,   co by klidně svým napětím,   scénáristickým spádem a   dějovou propracovaností   mohlo býti dvěma   samostatnými filmy do kin.

Naše generace si tím prošla...
S odstupem času se mi tento   seriál těžko hodnotí,   zřejmě bych na něj dnes asi   ani nekoukala, i když...nikdy   neříkej nikdy, možná ano.   Z nostalgie. Já vím, že pro   mnohé diváky je to jen   americká slátanina ze   života amerických   zhýčkaných puberťáků,   ale nemyslím si, že je   Beverly Hills až tak   strašně povrchní seriál.   Je fakt, že zde trojnásobně   platí tvrzení o nastavované   kaši a to, co bylo v   posledních sériích, mělo   pramálo společného s   prvními díly, které se na   našich obrazovkách objevily   poprvé v roce 1993. Byla jsem   zrovna ve věku hlavních   hrdinů, chodila jsem na   střední a tak mi jejich   starosti, byť často   točící se kolem toho, kde   opsat jaký test či co si   vzít na sebe, byly i docela   blízké. Řešily se tu však   i docela závažné věci -   koketování s drogami,   alkoholismus rodičů,   podezření u Brendy na   rakovinu prsu a další věci,   které až takovou   bezstarostností rozhodně   nezaváněly. Vytáčel mě   však za všech okolností   "slušňák"   Brandon, taková jednostranná   postava, stejně jako mi nikdy   nepadl do oka úlisný   krasavec Dylan. Blízký mi   byl např. Steve, takový   normální kluk s klady i   zápory, Donna a Kelly sice   působily poněkud   "pipiózně", ale to   asi k dívkám jejich věku   někdy patří. Brenda mi   nijak symapatická nebyla,   taky taková škatulková   jednostranná postava jako   její bratr. Oživení a   jiskru přinesla má   nejoblíbenější postava -   Valérie - živel výborně   nadabovaný Lucií   Juřičkovou, který   pořádně zamíchal osudy   dalších hrdinů, postava, v   níž se tloukly o sebe klady   i zápory. Poslední série   jsem pak již postupně   přestávala sledovat, postavy   odcházely a již to prostě   nebylo ono. Přesto za   nostalgii dávám dnes   průměrné hodnocení.

Není důvod ke studu
Snímek Bezdětná lze   zřejmě právem řadit do   kategorie   "cajdáček",   přesto si nemyslím, že je   špatný, ač je pravdou, že   k jeho sledování jsem   "dozrála" až po   čase. Má sice prostinký   děj a typický sladký   "hepík", přesto   bych jej rozhodně   nezatracovala. Herectví   Nataši Gollové je zde   poněkud nezvyklé - není to   ten rozesmátý   "diblík", ale   vážná mladá dáma,   poznamenaná zradou své   první lásky a navzdory   bolestným okolnostem   narození dcerky ji velmi   miluje celým svým srdcem.   Odmítá se zprvu podvolit   přání rodičů a provdat se   za laskavého ředitele Hrona,   neboť nechce jejich   manželství poznamenat lží.   Současně však odmítne i   variantu, aby její rodiče   žili v bídě, proto nabídku   na záchranu rodinné firmy   sňatkem s ušlechtilým   Hronem přijímá...

Láska dcery k   rodičům, láska matky k   dítěti - to jsou dvě   hlavní hodnoty tohoto   snímku, který navzdory   červené knihovně   přináší i určité   morální poselství. Spoustě   současníků chybí smysl pro   zodpovědnost, úcta k   rodině, umění   sebepřiznání si vlastního   selhání...Nataša Gollová   se rozhodně neměla důvod za   tento snímek stydět -   dokázala, že navzdory svému   mládí a dívčímu vzhledu i   poměrně malým hereckým   zkušenostem uměla zahrát   vážnou roli, tolik   diametrálně odlišné od   pozdějších rozpustilých Ev   tropících hlouposti či   vymýšlejících si Pold   Krušinových.

Dojemný je samotný   závěr filmu, kdy Ivan Hron v   podání šarmantního O.   Korbeláře přijímá dítě   své manželky za své.   Roztomilou holčičku hrála   velmi přirozeně Alenka   Pospíšilová, o níž se   žádných bližších zpráv   o jejím osudu poté, co   ukončila svou dětskou a   dívčí kariéru koncem 40.   let, nepodařilo zjistit. Jako   velkého milovníka koček mě   bere za srdce scéna dívenky   tisknoucí se k bílému   koťátku, jehož si odváží   z venkovské hájovny za   maminkou do Prahy. Milý a   dojemný film, neprávem   zatracovaný a opomíjený   televizními obrazovkami,   naštěstí k jeho   připomenutí pomohla zlatá   studnice dat a tou je jistý   internetový server, díky   němuž mám možnost si   zapomínané černobílé   poklady připomínat.