Antonyho šance

Sociální drama, které nestárne a troufám si   tvrdit, že je stále aktuální. Jde tu o   uplatnění se v životě a hlavně o   porozumění, což je i dnes velice těžké.   Šeď 80. let ze snímku sice sálá, ale jinak se   jedná o velmi zdařilé dílo, které je   televizemi svorně přehlíženo. Pokud je   odvysílán, je to doslova svátek. A přitom má   hodně říct. Veronika Jeníková se tu ukázala   v jiné herecké rovině, než jak bylo u ní   zvykem a obstála na jedničku. Pochopila   charakter své postavy, její složitost v   životě a brouzdání mezi životními   překážkami. Nepříliš známý Luboš Veselý   ztvárnil mladého otce poznamenaného tragickou   událostí a bojujícího se svým osudem a o   blaho své malé dcerky. Ano, doba a myšlení   lidí se za ty roky změnila, ale příběh je   stále tak silný, že má co říct i dnes.   Dokáže vyvolat debatu, co bylo správné a co   ne. Takové snímky ze života se dnes už   bohužel netočí.

Vcelku obyčejný film, nic zvláštního   nepřináší a v podstatě nemá čím upoutat.   Potěšila přítomnost brněnského siláka   Franty Kocourka. 201311047324/7527++++++Souhlas s   mým předchozím tři roky starým komentem.   20161022

Příběh Antonyho, který měl zvláštní   představy o výchově své malé dcerky, která   mu zbyla po smrti jeho ženy a o tom, že se svou   druhou ženou nakonec i přes řadu komplikací   svou společnou šanci nepromarnili. Lepší než   řada současných filmů, i když je třicet let   starý. Jedna z dobrých rolí V.Jeníkové   (sestřička Vendulka z Ordinace).

Viděl jsem ho hodně dávno a rád si ho po   letech připomněl.Je to takové nadechnutí před   Bony a Klid.I zde Vít Olmer ukazuje otevřeněji   možná na tu dobu i odvážněji život mladýho   kluka co je životem zkoušenej,ale chce rodinu a   žít v pohodě.Film zas tak nezestárnul,ale dnes   už není tolik aktuální ani tak dynamický...

Jde sice o obyčejný příběh,ale přesto ne   nezajímavý..ostatně většina dní,které   žijem je všedních,i proto má pro mně tento   film svoje kouzlo a ráda se k němu budu   vracet..

Velmi příjemné překvapení. Nevšední   příběh podpořený nadmíru zdařilými výkony   méně známých herců, i když Veronika   Jeníková tu působí trochu jako stará mladá.   Zbytečné a laciné pak bylo angažování   Jiřího Bartošky v roli Jiřího Bartošky v   době jeho kulminující popularity. K tomuhle   filmu se asi nikdo nebude vracet víckrát, už   jenom proto, že z něj příliš vyčuhuje   zoufalá šeď osmdesátých let, která tady   nicméně velmi příhodně dotváří rámec   celého příběhu. A Vítu Olmerovi tleskám za   překvapivě otevřené komentování hned   několika v té době tabuizovaných témat   (například lesbická role Jany Švandové). A   ať mi nikdo neříká, že se u Olmera neučil   Jan Svěrák metaforicky ztvárnit soulož (zde s   pohledem na lustr osvětlený projíždějícím   vlakem).

Nejde o špatný film, byť poplatný své době.   Otázka partnerských vztahů, které procházejí   zkouškou, když jeden z partnerů (příp. oba)   mají potomka z předchozího vztahu, je stále   aktuální bez ohledu na politickou situaci.   Luboš Veselý ve výjimečně velké roli.   Škoda, že později se objevuje spíše v rolích   okrajových. Veronika Jeníková i přes své   mládí překvapuje zralým herectvím.   Nádražní šeď dává příběhu umocnění   reality. Hudba se zdá být unylá, ale zřejmě k   příběhu patří. Bony a klid jsou zcela jistě   daleko lepším filmem, ale ani tento film   nedopadl špatně.

Úchvatná Veronika Jeníková, i dneska je   pěkná. Film z doby normalizace vykresluje   situaci muže, který se stará o své dítě,   když mu zemřela manželka. Vít Olmer určitě i   v dnešní době by natočil lepší filmy, nejsou   penízky. A když už něco, hrozný námět a   scénář, výsledek slabota.

Zajímavá sonda do života mladých lidí v   normalizační době tehdejšího Československa.   Vydařená záležitost v době, kdy Vít Olmer   uměl točit kvalitu. Hudba Jiřího Stivína   zvedá kvalitu o další bodík.

Psychologický film s Veronikou Jeníkovou v   hlavní roli. Nic světoborného, ale za   shlédnutí to stojí. Alespoň kvůli nostalgii   na 80. léta