Klauni a vlastenci [TV film]

Tak zpočátku nuda, dokonce jsem to chtěl   vypnout, ale pak to nabere vítr do plachet. Za   ten začátek a konec plusy dolů. Bohužel dost,   protože to bylo opravdu zdlouhavé. Mne totiž   jejich plané řeči nějak nebraly.

Televizní snímek z počátku devadesátých let   dvacátého století vypráví humorně i vážně   o osudech dvou herců, mimů, z jednoho malého   kabaretu. Počátek devadesátých let spíše   znám tím, že ač se uvolnila stavidla a tvůrci   měli svobodu ve své tvorbě, tak převážně   vznikla díla zapomenutí hodná.

Není to   úplně případ televizního filmu Klauni a   vlastenci. Mrazivou dobu počátku Protektorátu   dokresluje nejen barva obrazu, ale i atmosféra   sama. Je vidět, jak pomalinku německé úřady   přebírají správu nad okupovaným územím.   Mění se pravidla i pro zábavné podniky.   Zpřísňuje se cenzura, sleduje se ve, co se   děje na jevišti, sledují se i reakce publika.   Absurdní úředničina, ale německy přesná   úředničina.

Dva mimové, kolegové, se s   touto situací musejí vyrovnat. Jeden z prací   praští hned a nehodlá se novým pravidlům   podřizovat, ten druhý ještě nějakou dobu   vydrží. Prochází si však mnoha příkořími,   obviněními a nezáviděnými situacemi.  

Herecké výkony? Plusem je vystupování   ústřední dvojice (Oldřich Vízner a Zdeněk   Žák). K nepřehlédnutí je postava kulturního   pracovníka Schneidera, kterou vytvořil Radoslav   Brzobohatý. Vytvořil zde hajzla, který umí   dobře manipulovat s lidmi, veřejným míněním.  

Snímek nutí diváka přemýšlet. Jak by se   zachoval, kdyby se ocitl v určité životní   situaci. Rozhodnutí mezi tím být hrdinou a   trpět či být srabem a přežívat.