Kořist

Stará dobrá francouzská   škola žánrového   gangsterského filmu, kde se   setkala dvě herecká esa.   Omar Sharif v roli   zkorumpovaného policisty a   Jean-Paul Belmondo jako   kasařské eso, kteří jsou   osudově postaveni proti   sobě. A to by nebylo, aby   nešlo o loupež diamantů.   Hlavní devizou snímku jsou   dramatické okamžiky bez   jediného tónu doprovodné   dramatické hudby a jediného   zbytečného slovíčka.   Jedná se v podstatě o   filmové mistrovství, kdy i   přes tyto neobvyklé detaily   si ony scény dokáží   udržet náležité napětí.   Snímek také patři k řadě   filmů z dlouhými   automobilovými honičkami.   Tady scéna trvá necelých   osm minut a jak již bylo   uvedeno, bez jediného tónu   doprovodné hudby. I přesto   tají dech. Scéna je dobře   sestříhaná, takže si   udržuje rytmus a nápaditost.   Děj také obsahuje nemálo   kaskadérských scén v   podaní samotného Belmonda,   který si to později nejednou   zopakoval. Inu, proti gustu   žádný dišputát. Když na   to má dispozice a diváky to   přitáhne, tak proč ne.   Snímek natočený v roce 1971   má i přes své značné   stáří stále co nabídnout   a v podstatě může být pro   další tvůrce takovýchto   filmů nedílnou inspirací.

Belmondo jako zloděj   smaragdů a jeho protivník,   zkorumpovaný policajt Omar   Sharif tvoří perfektní duo,   které se mezi sebou výborně   doplňuje a hýří super   hláškami. Úvodní část   filmu, kdy dojde k loupeži   smaragdů se obejde klidně   deset minut bez slov, aniž by   postrádala napětí. Potom   už začnou v rychlém spádu   akční automobilové   honičky, spousta   kaskadérských kousků mistra   Bebela, u kterých jsem zíral   s otevřenou hubou, co ten   ďábel všechno vyvádí.   Nejdrsnější a zároveň   nejnebezpečnější kousek   předvedl, když ho z korby   nákladního auta vysypou   kamsi do lomu sto metrů   hlubokého a Belmondo se   kutálí dolů hlava nehlava,   kotrmelec za kotmelcem a mezi   tím padají z i balvany,   kterým se mistrně vyhýbá.   Fakt neskutečnej řízek!! Z   dalších herců zaujmou   "Žofré" Robert   Hossein - parťák Belmonda,   nebo Dyan Cannon, známá jako   milenka šéfa gangu z Pomsty   růžového pantera. Režisér   Henri Verneuil umí filmy   točit s odlehčenou dávkou   humoru, která jim zatraceně   prospívá. Jen mě k   Belmondovi neseděl dabing   přestárlého Krampola. Je   sice pravda, že po Třískovi   byl jeho hlas taky výbornej,   ale to byly osmdesátý léta.   Když ho daboval před deseti   lety ve svých sedmdesáti,   tak je to sakra poznat a   působí to hodně   nevyváženě. Ale i tak jsem   si film nadmíru užil!!

Lahůdková podívaná.   Přitom osnova příběhu   nijak originální a tuctová.   Jenže ve Verneuilově   podání se míjí účinkem   přísloví, že z hovna bič   neupleteš. On ho upletl a   ještě to pěkně švihalo.   Dvě honičky jsou úplnou   pastvou pro oko a na   odstředění dramatické   atmosféry zbylo ještě   trochu místa na pár   výborných vtípků. Akorát   Hossein si tady moc neškrtnul   a Omar Sharif je mi úplně   buřt, proto nemůžu dát   plnej počet.

S odřenejma ouškama 60%,   film se celkem táhnul,   vyšší tempo by mu slušelo   více, ale zas pěkné lokace,   sympatičtí herci,   Belmonďák ve formě, takže   za shlídnutí snímek stojí,   ale je poplatnější době   vzniku.