Kouř

POZOR SPOILER!!!

Mladý inženýr Miroslav Čáp nastupuje do nového zaměstnání. Nabídli mu zde totiž byt. Takže poznává spoustu nových lidí. Například mimo jiné svého nadřízeného Šmída. Na pracovišti pak Lidušku Běhalovou, Ondru Glosnera, laborantky Zdenu a Bětu a také stařičkého projektanta Mráze. V jídelně pak archiváře Bédu. Je zde také topič Václav, který je prý na hlavu. Arnošt Verecký je kulturní referent a stále nemá čas. S Bédou se pak setkají v místní knajpě a příšerně se naříznou. Druhý den je na poradě přikázáno vyřešit problematiku zplodin a Šmíd tím pověří právě Mirka. Toho sbalí kantýnská Helenka. Liduška Mirkovi naznačí, že to co dělá, se již kdysi řešilo. Mirek si to najde v archivu a ukáže Šmídovi, načež se poperou. Liduška se pak přizná kotelníkovi Václavovi, že to s projektem prozradila. On to totiž byl, co na něm pracoval. Když se seznámil Mirek s dívkou zvanou Kotě, netušil, že je to její otec. Běhalová je od Šmída bita. Šmíd se pokusí o Helenku, ta jej však odmítne. Pak se pořádá večírek. Po něm se Mirek vyspí s dívkou Kotě. Ráno se jde zase normálně do práce. Bude i komise, přestože generál (ředitel) umřel…

V muzikálu Kouř, mladý inženýr Mirek nastupuje do svého prvního místa a má předsevzetí, že bude pilně pracovat, což se ve všeobecném koloběhu předstírání považuje za podivínský výstřelek. Mirek je přidělen do výzkumného oddělení a postupně poznává sestavu pitoreskních nadřízených a funkcionářů, kteří vedou závod. Podaří se mu náhodně nalézt zapomenutý projekt čistícího zařízení ing. Křížka, který byl vedením závodu přesunut do kotelny. Mirek přišel na řadu souvislostí a svitlo mu, proč některé věci nejdou, jak by měly. Pouští se do boje se zlem. Film je malým podobenstvím a používá postupů a poetiky divadle Sklep i recitační skupiny Vpřed.

Absolutní klasika!
Kouř je kultovní art film o nesmyslnosti a podlosti totalitního režimu a lidí v něm,o špinavém vzduchu a absurditě.Vynikající humor divadla sklep se zde uplatňuje v plné síle,a kdo aspoň trochu pamatuje socialismus bude se dobře bavit.Film je vcelku dost tragický ale písně jako "hele kotě" či boží Arnoštek vám zůstanou v paměti na celý život.Kouř ovšem není stavěný na všeobecný vkus takže je možné,že některým bude připadat hloupý.Rozhodně však stojí za shlédnutí.

Druhý celovečerní film Tomáše Vorla Kouř se do československých kin dostal rok a půl po úspěchu Pražské 5 (1988), režisérova experimentálního debutu, který fungoval jako výkladní skříň netradičních autorských divadel hlavního města. Divadelní inspiraci a osobitý přístup k filmovému médiu vykazoval i Kouř, v němž si Vorel pohrával s žánrem muzikálu. Nekonvenční poetikou a svéráznými nápady Vorel od počátku své tvorby v tehdejší národní kinematografii vyčníval. Stejně tak působil i na FAMU, kde jeho studentské projekty sklízely ovace. Ostatně jeho absolventský film Ing. z roku 1985 o mladém inženýrovi, který nastupuje na své první pracovní místo, se stal východiskem pro Kouř, tzv. „muzikál totalitního věku". Přesněji řečeno pro rytmikál, v němž byl kladen důraz na rytmus stylizovaného slova a akce, sborovou recitaci, tanec a zpívaná hudební čísla. Otevřeně se hlásil k inspiraci specifickou poetikou souborů Pražské pětky a divadla Sklep (tamní herec Tomáš Hanák měl původně ztvárnit hlavní roli, nakonec však dal přednost natáčení filmu Věry Chytilové Kopytem sem, kopytem tam, 1988).
V centru dění stojí postava mladého inženýra Mirka, jenž s elánem začíná působit v továrně, kde má zpracovat projekt na snížení emisí. Jeho ideály však brzy narazí na poznání skutečné reality, že vedoucí pozice v továrně zastávají zcela nekompetentní jedinci, jejichž pracovní morálka potlačuje osobnost génia. V této rovině Kouř groteskním způsobem karikuje fungování totalitního režimu a jeho vládnoucích figur obecně. Rozčarovaný Mirek se ale tímto systémem odmítá nechat ubít a provokativně podporuje neodvratnou revoluci.

Navzdory své originalitě Vorlův snímek v době premiérového uvedení zapadl, což se přičítá na vrub hektické porevoluční době, kdy už takto „revoluční" filmy nikoho nezajímaly. Postupem času se však Kouř stal kultovní záležitostí, která u mladých generací nevychází z obliby.

Jana Bébarová
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

„Muzikál totalitního věku“ je podtitul snímku Kouř, ve kterém Tomáš Vorel vycházel ze svého druhého pověstného školního filmu Ing. z roku 1985. Zůstalo z něj hodně málo - vlastně jen osa příběhu: mladý inženýr Mirek přichází na své první působiště se záměrem pracovat, což se v bizarních poměrech éry posledních let totalitní křeče ukáže být šokujícím výstřelkem. Mirek svým neobvykle normálním postojem uvede do chodu běh „místních“ dějin, a tak je společenské zlo (zosobněné nekompetentními šéfy) aktuálně svrženo spravedlivě rozhořčeným, probuzeným davem a jsou nastoleny nové pořádky, které však v mnohém začínají připomínat pořádky staré, obrácené naruby. Na scénáři s Tomášem Vorlem spolupracoval Lumír Tuček, vedoucí jednoho z divadel Pražské pětky a člen Recitační skupiny Vpřed. Snímek má poetiku typickou pro zmíněné společenství: prolínání vážného s nevážným, ironie s obdivem, reality s bizarností, skutečnosti s absurditou.
Kino AERO

Mladý inženýr přichází na své první působiště se záměrem pracovat, což se však v bizarních poměrech naší ještě nedávné minulosti ukáže být šokujícím výstřelkem. Mirek svým neobvykle normálním postojem uvede do chodu běh "místních" dějin a tak společenské zlo (zosobněné nekompetentními šéfy) je aktuálně svrženo spravedlivě rozhořčeným probuzeným davem, a jsou nastoleny nové pořádky, které však v mnohém připomínají pořádky staré, obrácené naruby…

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora

Mezi filmy, kterými se na sklonku osmdesátých a na začátku devadesátých let prezentovala generace nastupujících filmařů, má Kouř režiséra Tomáše Vorla výjimečné postavení. Ke komedii, která nese podtitul „muzikál totalitního věku“ (režisérem uváděn též jako rytmikál), se jako ke kultovnímu projektu hlásí jak generační současníci tehdy třiatřicetiletého nekonformního tvůrce, tak diváci, kteří v roce 1990 teprve dospívali. Vorel v Kouři vycházel ze svého legendárního krátkého filmu Ing. (1985). Z toho si však celovečerní verze vybírá pouze základní dějovou situaci. Protagonistou vyprávění je idealistický mladý inženýr Miroslav Čáp (Jan Slovák), který nastupuje do prvního zaměstnání s úmyslem co nejlépe vykonávat své pracovní povinnosti. Mirkovi noví kolegové se však prací nezatěžují. Zato mezi nimi bují udavačství, protekce, intriky, podvody, alkoholismus a promiskuita. Mirek odmítá na hru přistoupit a mimoděk tak iniciuje vzpouru proti nekompetentnímu vedení. K „revolučním změnám“ k dobrému jsou však hrdina i autoři filmu skeptičtí... Na scénáři sarkastické komedie o všudypřítomném totalitním „kouři“ s Vorlem spolupracoval Lumír Tuček z Recitační skupiny Vpřed, která se prezentovala už v rámci povídkového filmu Pražská 5 (1988). Zatímco představení pěti pražských divadelních společenství probíhalo jako pětice sólových projektů zaštítěných Vorlovou režií, Kouř nabízí celistvý příběh prodchnutý hravě ironickým pohledem na realitu příznačným pro režisérovu mateřskou scénu – Divadlo Sklep. Do filmu se však harmonicky obtiskly i herecké a tvůrčí osobnosti dalších členů Pražské pětky – Pantomimické skupiny Mimóza, Recitační skupiny Vpřed a baletní jednotky Křeč. V obsazení se však objevuje třeba i herec a režisér Jaroslav Dušek z divadla Vizita. Na radikální vizuální podobě filmu se podílel kameraman Martin Duba. Nedílnou součástí Kouře jsou písně Michala Vícha s Tučkovými texty.

Zdroj: -ap- / Filmový přehled