Králova zahradnice

Druhý a bohužel i poslední režijní počin   Alana Rickmana se mi jeví jako poměrně mdlý a   nevýrazný film. Z technického hlediska mu není   v podstatě co vytknout (snad jen to, že nebyl   natáčený přímo tam, kde se odehrává - tedy   ve Versailles), ale určitě by si zasloužil   mnohem lepší scénář. Už jen kvůli jako   vždy vynikající Kate Winslet a zajímavému   námětu zahradní architektury.

Taková Angelika po anglicku, řekla bych. Ale   mnohem realističtější... když tedy pominu ty   moderní prvky, jako je zcela současný typ   klobouku nebo nezávislé chování madamme De   Barra. Ale vzhledem k tomu, že její postava je   zcela fiktivní, beru to jako kdyby se v polovině   17. století náhle ve Francii objevil   mimozemšťan a vzal na sebe její podobu...
Film   jako celek na mě nepůsobí příliš dobře,   snad jen scéna uprostřed proutěného plotu   souzní s mým vkusem a náladou.
Kate Winslet,   neobvykle vyprsená neboť těhotná, hraje   dobře, ale je to temné, temné... Alan Rickman,   starý a nemocný, důstojně, byť trochu ploše   ztělesňuje krále a ostatní prostě hrají...   No, jako vždy si kladu otázku. Proč Angličané   tak rádi točí filmy o Francouzech?

Dokážu ocenit opravdu pěknou výpravu a   kostýmy. Dokážu ocenit i několik   nadprůměrných hereckých výkonů ale z pozice   barbarsky přízemního a pragmatického chlapa to   bylo strašně rozvláčné a chvílemi vysloveně   nudné. Hodně podobná koncepce jako u filmu   VATEL ale z mého pohledu určitě méně   povedené.

Asi že Vatel... tak určitě, leda pro vegany, i   ty filmové. Veškerá decentnost obrazu i hudby   vane do prázdna i přes slušivé kostýmy a   zajímavé herecké obsazení... možná, kdyby   mělo co hrát, či přesněji - oč hrát, jistě   ne o romantickou zápletku prostou jakékoliv   vášně, o diletantskou intriku z nenávisti nebo   jen o prosté divácké ztotožnění se s   postavami, dobou, záměry... A k tomu již   klasická sebemrskačská mantra, těžký   individualismus a plky o hrdinčině   nezávislosti... v době Ludvíka XIV.! Jako by   nestačilo prostě říct, že se musí uživit.   Takže se mi k hodnocení nabízí zdrchaná   zahradnice, fešný, leč unylý zahradník, to   celé přitažlivost nula, nepředvedly se dokonce   ani trvalky a z grand finále mi rozhodně čelist   nepoklesla. Ale vůbec nejhůře si vedl autor   veganského Vatelu sám... jako by už na nás   hovořil z onoho světa, ač měl ještě nějaký   čas před sebou.

Labutí píseň Alana Rickmana, který si splnil   sen a postavil se za kameru, tedy jako rejža, ne   přímo kameraman. Trochu mi to připomínalo   zpracování naší Marie Terezie, čili   výpravné, barevné, trochu sexu, s nepřesnými   historickými reáliemi, ale dalo se to. Winsletka   i Rickman hodně umírnění, zajímavý Stanley   Tucci a příjemný ten belgický chlap s tím   strašným příjmením.

Výprava ano, kostýmy ano. Všechno ostatní   pokulhává. Přitom by stačilo vzít si jedinou   knížku o době Ludvíka XIV., kde se člověk   dočte, že život u dvora byl podřízen   přísnému řádu a etiketě. Takže například   scéna, kdy se zahradnice žoviálně zavěsí do   rámě krále Slunce, je protokolární faux pas   jako prase. Totéž se týká mluvy; ta v době   baroka byla květnatá, nabubřelá a   sebeprázdnější sdělení bylo zahrnuto do   rozvitých souvětí (v tomto směru doporučuju   starší kousky jako Vatel nebo Ať začne   slavnost). Úplným pomýlením je pak tragický   nesoulad ve věku postav, bavíme-li se o roku   1682 (Ludvík XIV. 44/Alan Rickman 67, André Le   Nôtre 69/Matthias Schoenaerts 37). A i z těch   občasných typicky anglicky červených cihel se   dá poznat, že ve Francii se vůbec netočilo.   Takže jako romance zasazená do pompézních   kulis dejme tomu, ale nesmělo by se to tvářit   tak strašně vážně, že to má jakýsi   reálný základ. A nakonec, na Kate Winslet mě   taky nikdo moc nenaláká. Dodávám ale, že   například scéna slavnostního otevření   Lasturového háje je na vizuální efekt   slušná.