Kroky bez stôp

Snímky o pohraničnících, převaděčích a   západních agentech se v minulého století   natáčely i u nás. Možná v tom byla i   inspirace ze sovětské kinematografie, která   jich má ne zrovna malé množství. A tento je   jeden z nich. Cíleně poukazuje na prosté a   poctivé obyvatele Zakarpatí a hlavně bedlivé   sovětské pohraničníky. Po filmové stránce   kromě vcelku jednoduchého příběhu vévodí i   nádherné záběry a scenérie místní krajiny,   které na dané prostředí prostě nemohly   chybět. Námětově to není o ničem jiném,   než o ochraně hranic, přičemž je ukázáno   proč. Autorem scénáře je literární autor   Alexandr Ostapovič Avdějenko a to na základě   vlastní povídky. Snímek však samozřejmě   není přesnou kopií předlohy. Vizuální   stránka musí být vždy předností. Příběh   tak neobsahuje zvláštní hloubky děje a   charakterů, ale jen přímočarý vývoj   událostí. Od klidného začátku přes   dynamický střed až po finálovou apotézu.   Snímek byl v Sovětském svazu svého času   poměrně úspěšný. Dnes to už tak nepřijde,   ale tehdy měl dynamiku, plnohodnotný děj a po   obrazové stránce byl prostě krásný. V jedné   věci má i historickou hodnotu. Mistrovské   plavení dřeva po těžbě po řece je dnes už i   ve filmu ohromnou vzácností. Scéna s proplutím   přehrady, která je zvláštně postavená, je   obzvlášť právě po historické stránce   nejzajímavější. Co se týče špionážní   dějové linky, je zpracována v jednoduchosti,   takže v plné srozumitelnosti. U nás film   neznámý a také tak bohužel zůstane. Ani   české filmy o pohraničnících a západních   agentech už nemají zrovna na růžích ustláno.   Ale k vidění ještě jsou. Zatím.