Lucie a zázraky

Krásný něžný film podporující dětskou fantazii...
Tento film uměly ve své době ocenit a plně   prožít zejména děti předškolního věku,   které ještě oplývaly bujnou fantazií a   věřily na skutečné zázraky... Zejména když   se vlivem své "doby" ( šedý   komunistický režim, děti často osamělé v   týdenních jeslích a školkách. kde i v noci   přespávaly, a toužily po svých domovech,   rodinách a hlavně maminkách, které třeba jako   ženy emigrantů musely dělat noční dvanáctky   atp.) musely vyrovnávat s pocity izolace od   rodiny, životu bez barev a uvolněné radosti ze   života, bez trvalého pocitu bezpečí máminy   náruče... Třeba i dnes se ještě najde dítě,   které před světem techniky dá přednost světu   fantazie a bude víc prožívat obsah a ne detajly   filmových "kulis"... autoři filmu si   zaslouží obdiv a uznání za to, že byli   schopni proniknout do dětské duše a jejího   světa "splněných přání a   zázraků".

Ojedinělá dětská groteska určená pouze pro   děti. Vizuálně dokonalé, barevné,   ztřeštěné. Naďa Urbánková se opravdu   vyřádila. Pro dospělého diváka může být   snímek těžko uchopitelný, ale kdo přesně   zná dětský svět. Vnímání malé holčičky   je vyobrazeno dobře. Těžko hodnotit co na to   dětský divák, ale mě se zdá snímek   uspokojitelný a zábavný.

U tohoto filmu se mi, jako malé holce, vždycky   nejvíc líbil úvodní nápis "TITULKY AŽ   POTOM!" (protože ty mě tenkrát děsně   nebavily), jinak mi ale ztřeštěná   dobrodružství malé Lucie z dětského domova a   jejího oživlého růžového plyšáka nic moc   neříkala. Raulohadry Růžovej by jako kámoš   nebyl sice špatný, ale na bohatýrského   tankistu Šarika přece jenom neměl. A na mojí   Zuzinku už vůbec ne...