Mafiáni

Brooklyn 1955. Školák Henry Hill sní o tom, že se stane gangsterem. vykonává drobné služby pro místní mafiány a když je zadržen policií kvůli pašování cigaret, odmítá vypovídat, což mu vynese přízeň kmotra Paula Cicera, který ho přijme do svých služeb. 1963. Henry spolu s Jimmym Conwayem a Tommym DeVitem provede úspěšnou loupež na letišti. Protřelý Jimmy se stává mladíkovým přítelem a mentorem. Henry se ožení se středoškolskou židovskou dívkou Karen a navenek žije poklidným a usedlým životem. Jeho žena po svatbě zjistí skutečný pramen Henryho příjmů a přijme to jako nezvratitelný fakt. 1970. Henry opustí svoji ženu po žárlivé scéně, kterou mu Karen ztropí kvůli jeho milence. Na Cicerovo naléhání však dál udržuje zdání fungujícího manželství. Za surové zmlácení jednoho dlužníka jsou Henry s Jimmym odsouzeni na deset let. Ve vězení se Henry zaplete do distribuce drog, protože má strach, že jeho rodina zůstane bez prostředků. Když je po čtyřech letech podmínečně propuštěn, slibuje Cicerovi, že drogy nechá. 1980. Henry, Jimmy a Tommy provedou další loupež na letišti, která vynese 6 milionů dolarů. Na jejich stopu se však dostává FBI. Cicero se rozhodne odstranit slabý článek, kterým je zabiják Tommy. Henry zjišťuje, že další na řadě bude on a rozhodne se přihlásit se jako dobrovolný svědek, aby získal ochranu federálních úřadů, které mu zařídí změnu totožnosti.

Mafiáni jsou považováni za nejlepší "mafiánský" film režiséra Martina Scorseseho - a spolu s třídílným Kmotrem Francise Forda Coppoly i za nejlepší "mafiánský" film vůbec. Pokrývají skutečný životní příběh Henryho Hilla, který se po třicetiletém působení v organizovaném zločinu odevzdal vládnímu programu na ochranu svědků a stal se informátorem FBI. Hill (Ray Liotta), dítě sicilsko-irských rodičů a New Yorku, nikdy netoužil po ničem jiném než stát se gangsterem. Díky přízni bosse Paulieho Cicera (Paul Sorvino) a poslušnosti pravidlům mafie vyšplhá s kumpánem Tommym (Joe Pesci) a mentorem Jimmym (Robert De Niro) v klanové hierarchii poměrně vysoko, aby nakonec ta samá pravidla zradil - a za zradu zaplatil.
Scorsese ve svém dvouapůlhodinovém eposu bezezbytku naplňuje ambici ukázat mafii zevnitř: její způsob života, její pravidla, její svět. Mafiáni jsou pro něj osobním filmem - protože on sám kdysi v neworské italské čtvrti podobně jako mladý Henry Hill pozoroval ty, kterým policie nikdy nic neřekla, a chtěl být jako oni. V Mafiánech, kteří tepají ve stejně zběsilém tempu jako Hillovy kokainem nasáklé žíly ke konci jeho "kariéry", spoléhá na detailní evokaci prostředí a doby (například pomocí hudby, pečlivě vybrané od 50. až po 80. léta) a zejména na brilantní herce. Ray Liotta zde podává svůj daleko nejlepší výkon, stylový Robert De Niro je jako obvykle přesný a Joe Pesci za postavu psychotického Tommyho získal naprosto zaslouženého Oscara. Film se od téměř idylických retro začátků brzo stáčí do čím dál šílenější spirály násilí, drog a paranoie. Katolicky vychovaný Scorsese Mafiánům kromě jejich téměř paradokumentárního rozměru dodává také přesah v podobě meditace nad povinností, hříchem a vinou. Režisér se na veleúspěšný film pokusil o pět let později navázat snímkem Casino s podobným obsazením i tematikou.
Kino Aero 2004/1

Harryho zatkne policie, ale mladík během výslechu nic neprozradí. Získá tak důvěru mafie. Pozná mezi gangstery přátele. Společně s Conwayem a DeVitem uskuteční úspěšnou loupež, ale také se společně zbaví Battse. Nakonec se trojice nevyhne vězení, ale Henry se za mřížemi dostane k obchodu s drogami, který je nejvýnosnější. Nesmírně rychle zbohatne, ale pokračuje i v přepadeních. Zabití bosse však mafie nezapomíná.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora

Filmem Mafiáni se přední americký režisér Martin Scorsese vrací ke svému oblíbenému tématu. Vychází z autobiografické knihy, v níž Nicholas Pileggi vylíčil svůj životní příběh muže, kterýzačínal v padesátých letech jako malý kluk ve službách newyorské mafie, stal se jejím úspěšným spolupracovníkem a nakonec dobrovolným svědkem FBI. - Martin Scorsese vypráví mafiánskou kroniku stroze, bez oslnivých efektů, zato naléhavě a se smyslem pro detail, pro atmosféru, pro postižení příběhu nejen v dlouhém časovém úseku třiceti let, ale i v celé šířce vnitřních souvislostí. Bez sentimentu, glorifikace i zjednodušování zachycuje životní styl obávané všemocné uzavřené organizace, s důrazem na fakt, že smyslem a cílem jejího snažení není zabíjení (tp je jen běžná součást její existence), ale vydělávání peněz. Faktografičnost látky podtrhují vnitřní monology Henryho a Karen, které popisují nebo vysvětlují paralelně probíhající události. - Do role pověstného zloděje, překupníka a vraha obsadil Scorsese už pošesté svého stabilního herce Roberta De Nira, jemuž úloha vynesla nominaci na Oscara za rok 1990. Joe Pesci získal Oscara jako nejlepšího herce ve vedlejší roli. Na 47. MFF v Benátkách 1990 byl Scorsese oceněn Stříbrným lvem za režii. Film dostal Ceny Britské akademie filmového a televizního umění (BAFTA) za rok 1990 (nejlepší film, nejlepší režie, nejlepší scénář-adaptace).

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Každý jeho film je úvahou o Americe, o této velkolepé i ubohé,na první pohled jednoduché a přitom tak nesmírně komplikované, rozporuplné a paradoxní zemi. Ve svých dílech dokáže Spojené státy obdivovat i obžalovávat současně. Patří k předním americkým režisérům. Martin Scorsese.

Koncem minulého roku měl v západní Evropě premiéru jeho nejnovější film GoodFellas (Správní hoši), který byl natočen podle vzpomínkové knihy bývalého gangstera Nicholase Pileggiho Ctihodný muž aneb Život v mafiánské rodině. Nicholas Pileggi byl (spolu s režisérem) rovněž spoluautorem scénáře, a proto je možné usuzovat, že Správní hoši v sobě obsahují podstatně větší míru autenticity než jiné, čistě komerční gangsterky.
Ústředním hrdinou tohoto svižně natočeného životopisného příběhu o osudu „chudého chlapce, který k penězům přišel", je Henry Hill (Ray Liotta) - napůl Ir, napůl Sicilan, žijící v chudinské čtvrti jednoho amerického velkoměsta, který se již ve svých třinácti letech zařadí mezi gangstery, jež mu nejprve svěřují jen bezvýznamné úkoly. Postupem času si však již jako sedmnáctiletý mladík získá důvěru nejprve primitivního a krutě sadistického mafiánského předáka Tommyho De Vita (Joe Pesci získal letos za tuto roli Oscara), později se spřátelí i se šedou eminencí celé gangsterské organizace, s inteligentním a vypočítavým Jamesem Conwayem (Robert De Niro). Netrvá to dlouho a Henry přechází od vydírání k loupežím a posléze až k organizování obchodu s drogami a ke spoluúčasti na bestiální vraždě. I když si plně uvědomuje nezákonnost svého počínání, přesto se mu život s gangstery zamlouvá. Jednak v sociální sféře, ve které se narodil, nebyla jiná možnost zbohatnout, jednak našel mezi mafiány ty pozitivní hodnoty, jejichž deficit v dětství tolik pociťoval - přátelství, pocit, že se může spolehnout na onu gangsterskou „rodinu", vědomí, že jej jeho bossové nenechají na holičkách.
Virtuózní je zde zejména herecký výkon Roberta De Nira, který dokázal před kamerou vytvořit výraznou dominantní osobnost, gangstera, jenž ví, že činí zlo, ale je natolik inteligentní, že má potřebný odstup a dokáže přesně vytušit hranici, za kterou už nesmí.
Jak postava Jamese Conwaye, tak i charakter Henryho Hilla jsou ve filmu natolik životnými a pravdivými, že o nich už nelze zcela jednoznačně říci, jsou-li tito hrdinové záporní, či dokonce v něčem imponující. Ostatně, ve Scorseseho filmech málokdy objevíte absolutně kladnou postavu. Vždyť hříšníkem se stane i Ježíš Kristus v jeho snímku The Last Temptation of Christ (Poslední pokušení Krista).
Správní hoši nepostrádají napěrí. Nicméně, přestože je tu celá řada efektně akčních scén, Scorsesemu zjevně nejde jen o klasickou gangsterku s příslušnými žánrovými klišé. Jeho film je vnímavým pohledem na jednu z podob Ameriky, více než atraktivní přestřelky jej zajímá vystižení psychologických motivací, které mladého člověka přivedou k organizovanému zločinu.
I ve Správných hoších (podobně jako v každém Scorseseho filmu) hraje důležitou roli hudba. Nahrávky populárních dobových šlágrů tu ale nejenom dotvářejí atmosféru. Jejich melodie jsou mnohdy určující pro střihovou skladbu filmu a tím i pro rytmus vyprávění. Krátce - jiná charakteristika než „profesionálně bravurní" se ke Scorseseho novému snímku nehodí.
hou Cinema 1991/4/43

Autor/Zdroj: hou/Cinema