Manderlay

Keď k vám zavíta demokrat
Áá, môj obľúbený režisér, najlepší na   svete ako to raz v skromnosti o sebe povedal.   Manderlay je druhá časť divadla o tom, ako   veľmi Lars von Trier nenávidí Ameriku. Film   samozrejme totálny odpad, neuveriteľne   manipulatívny snímok, i keď za stvorenie Hydry   a feministky Grace, demokratky vďaka, ktorým sa   devastuje podstata civilizácie, by možno mohol   byť odmenený príspevkom na dokončenie   trilógie "Ako veľmi nenávidím   Ameriku", som zvedavý ako by ten   "Washington" dopadol. Ostuda, že som   zasa nepochopil to jeho filmové umenie, ja   kultúrny barbar

Byla asi velká chyba se na to koukat tak krátce   po Dogville, ale co nadělám. Manderlay   postrádá tu osobitost, tu sílu, tu   scénáristickou dokonalost a hereckou excelenci,   jimiž předchozí díl suverénně přímo   přetékal. O krok dál šel akorát s nudistickou   odvážností, která je ale nakonec úplně   samoúčelná. Ostatně jako skoro vždy. A ta   minimalistická forma tomuto příběhu nesluší   ani zdaleka tak dobře, jako tomu v Dogville.   Škoda.

Po Dogville jsem byl na druhou část natěšenej   jak chudé černé děcko na bonbónek... Chvíli   sice trvalo, než jsem zkousnul, že Grace už   není famózní Nicole Kidman, pak jsem vzal   Howardku na milost, abych si v klidu užíval to   dost zajímavé setrvačné otrokaření   svobodných černoušků, ale při stěžejní   scéně prkenného ležení, s rouškou na   ksichtíku, pod prolhaným machonegrem by mi zase   daleko víc seděla Nicole (tedy seděla –   ležela:-). Ale to bičování zřejmě asi bylo   dost fyzicky namáhavé, tak na to holt Lars vzal   mladší holku s větší párou a   entuziasmem...
P.S. Pardon jak sviňa, ale   nemůžu odolat, je to silnější než já:   „Víte, paní, v Plzni jsme my otroci šukali   každou středu... Který den v týdnu se šuká,   když je člověk svobodný (rozvedený) ?“ ...   Rozhodně tím ale nechci říct, že by i Plzeň   byla místem, bez něhož by světu bylo lépe...   :-)

Dogville 2? Ano i ne. Každopádně se de hodnotí   to samé. Rasismus, přetrvávající pomoc,   která nebude oceněna. Natáhni prst urvou ti   ruku. Ale pokud si mám vybrat mezi Manderlay či   Dogville, tak beru Dogville.

Asi první von Trierův film, který mě nedostal   do kolen. Což samozřejmě ještě neznamená   žádný průšvih. Oproti Dogville je Manderlay   tezovitější, nestaví tolik na emocionálním   tlaku na diváka, což je jinak mistrův   osvědčený trademark. Spíš sděluje než   citově vydírá, i když pořád svým   nezaměnitelně sarkastickým způsobem. To platí   hlavně o vypravěčově komentáři. To sdělení   je jako vždycky víceznačnější, ale   vyčnívá z něj hlavně snaha o demaskování   různých idealistických mýtů o svobodě a   demokracii (stanovení času podle hlasování),   což je potřebné a mě sympatické. Změnila se   postava Grace, tady je najednou naivnější a   plná iluzí, naopak zůstávají náznakové   kulisy, které ale v tomhle případě jsou   malinko opakovaným vtipem. Dogville rozhodně   zůstává nepřekonáno, ale zklamání by bylo   přece jen moc silné slovo.

Manderlay
Celkově mě předchozí film Dogville přišel   lepší, zajímavější, ale Manderley se mi zase   líbilo víc - ale to mi přece nedává smysl...   A však na to už jsem si u Lars von Trierových   filmů zvykl. Zatím všechno co jsem viděl, byla   dokonalost sama (Království, Idioti,... výjimku   tvoří neumělecká úchylárna Antikrist, nikdy   víc).
Ale zpět k Manderley - škoda že se   nepodařilo do hlavní role obsadit opět Nikole   Kidman, ta mi tu docela chyběla, Grace byla v   prvním díle jiná, taková trochu více   flegmatická vůči běhu věcí. S čím jsem ale   spokojen je délka, kdy zkrácení oproti minulým   třem hodinám na dvě neubralo působnosti a   naopak nabralo ději větší spád (což se   místy u Dogville opravdu říct nedalo). Takže   teď už mi zbývá shlédnout jen třetí díl   (doufám že tedy vůbec existuje, ale snad ano) a   budu jedním z nejspokojenějších diváků na   světě:)

Kvalitní pokračování Dogville, už to není   originál ale baví díky opět sinému příběhu   a překvapujícímu závěru...

„Roku 1933 Grace směřovala s otcem a jeho   armádou gangsterů na jih. Poté, co odjeli z   Dogvillu.“. „Dogville“ mě svého času   doslova zdecimovalo a srovnání s druhou částí   plánované trilogie se prostě neubráním. Opět   je názvem místo na mapě, plantáž v Alabamě,   kam informace o zrušení otroctví ještě   nedorazila a je potřeba to napravit . „To co   jsme udělali, holčičko, bylo celé moc   vznešené, ale když to vezmeš kolem a kolem,   udělala jsi všechno jen mnohem horší.“   Režisér si pohrál, a opět velmi osobitě a s   působivým závěrem, s pojmem svoboda. Která,   jak se ukazuje, má pro každého zcela jinou   důležitost. Protože otroctví mělo, oproti   svobodě, svůj uvyklý řád, svoji spolehlivou   rutinu. . „Bojím se toho, co se teď stane.   Nemyslím, že bychom byli připravení na úplně   nový způsob života. V Manderlay, jsme my otroci   měli v sedm večeři. Kdy se večeří, když   jsou lidé svobodní? Nic z toho nevíme.“   Tentokrát není prostor rozkreslený křídou,   zato přibyly rekvizity. Ale především, Grace   nyní o pomoc nežádá, ale naopak ji nabízí.   Jenže „I Manderlay bylo místo, bez něhož by   světu bylo lépe.“ Podobně nepříjemné a   deprimující jako Dogville, které mě, ale   omráčilo mnohem víc. Možná jsem byla na to co   mě čeká už připravená. Možná mi chyběla   Nicole Kidman v roli Grace.