Margaret

Lisa mi pila krev celý film.   Nejprve zaviní svou mladickou   rozjíveností smrt neznámé   ženy pod koly autobusu, a pak   neustále uráží všechny   okolo, ve škole, svou matku,   jejího nápadníka,   sourozence, svého amanta.   Anna Paquinová se zhostila   hlavní role na jedničku a   někde vypadl z popisku Jean   Reno v roli matčina milence.

Už od úvodních minut   interesantní záležitost,   která se zpočátku jeví   jako řešení morální   odpovědnosti a boj s vlastní   ztrátou nevinnosti. Jakoby   nestačila sama tragédie, za   kterou je Lisa   spoluzodpovědná, do mladé   mysli se začínají vkrádat   další, až dosud   bezobrysové pocity, kterým   by však hrany obrousil čas a   dozrávání, jenže náhle je   obnaženo vše, co mohlo   počkat ve frontě přede   dveřmi s nápisem   "postupná   řešení" a zmatená   dívka na to neumí reagovat.   Tím, že začne usilovat o   nápravu a spravedlnost, chce   podvědomě vrátit svůj   život před osudnou nehodu,   svou impulzivitu však   nezvládá a černobílým   viděním ubližuje svému   okolí i sama sobě. Skvělou   práci zde odvedla Anna Paquin   a zvláštní, velkoměstská   atmosféra, kterou cítím   podobně, jen ji neumím   pojmenovat - uliční záběry   do anonymních tváří v davu   umocňují pocity osamělosti   a přesto, že jsou   provázené uklidňující   hudbou, vyznívají   depresivně, naopak scény z   divadla a především z opery   mají povznášející a   spojovací efekt až po   závěrečnou, totálně   osvobozující katarzi.   Přeobsadit pan Lonergan   skřehotavou spící pannu   Jeannie Berlin a sama sebe v   roli Lisina otce, pro kterého   snad vzniklo úsloví   "leze to z něj, jak z   chlupatý deky", asi bych   uvažovala i o plném   hodnocení.