Město jako Alice

Snímek je založený na první části románu   Nevila Shutea a poukazuje na utrpení britských   žen a dětí poté, co japonské vojsko obsadilo   Malajsko ve druhé světové válce. Muži byli   náklaďáky odvezeni do zajateckých táborů a   ženy s dětmi musely jít pěšky spoustu   kilometrů a když do nějakého tábora dorazily,   vždyť se dozvěděly že tam není místo a   dostatek potravin, takže musely jít dál.   Pochody smrti známe především z Evropy, ale   tohle tentokrát bylo něco jiného. V době   uvedení, kdy do kin vtrhla spousta válečných   snímků, se jednalo o hodně veliké   překvapení, které bylo také náležitě   filmovými cenami oceněno. Virginia McKenna   okamžitě sklidila divácké sympatie a vlivem   své role jedné z žen se stala symbolem vzdoru   proti silám zla. Byť celý příběh vyznívá   skutečně, tvůrci zase až tak moc ve všem na   pilu netlačili. Ženy sice jsou přirozené a do   jejich emocionálních strastí se dá po   divácké stránce vcítit, ale byť se to bude   zdát paradoxní, Japonci zase až tak moc   démonizováni nejsou. Jeden z nich dokonce   projeví lidskost po uštknutí malého chlapce   hadem. Scénář je pro film impozantně napsaný   a je hodně dobře podpořen hereckými výkony.   Těžko posoudit romantickou vsuvku, která   dosáhne svého vrcholu na samém konci   příběhu, kdy nejeden romanticky založený   divák i slzu uroní. Jde o to, jestli po tom   všem takový konec nevyznívá jako ohromný   kýč. Zajateckých filmů o trýznění žen s   dětmi nebylo zrovna natočeno tolik, aby bylo z   čeho vybírat a tak tento je jasnou volbou.   Zděšení moc nevyvolá ale za srdce chytne   určitě.