Million Dollar Hotel

Mezi chvílí, kdy mladík Tom Tom skočí ze střechy kdysi slavného losangeleského hotelu, a okamžikem, kdy dole dopadne na tvrdý asfalt, se mu před očima odehraje celý život. Skutečný život totiž může trvat jen čtrnáct dní a to kolem může tvořit jen nedůležitou poznámku pod čarou. Před dvěma týdny z téže střechy skočil (nebo byl shozen?) jiný obyvatel hotelu - Izzy. Protože byl ovšem synem bohatého magnáta, přichází do omšelého hotelu obývalého ztroskotanci a cvoky velmi zvláštní agent FBI Skinner, aby vypátral okolnosti jeho smrti. Pátrání - spíš než by odhalovalo pravdu - skládá dohromady mozaiku života místních osamělých a podivných outsiderů. Skinner ovšem také způsobí, že zavřená dívka Eloise si konečně všimne Tom Toma, který ji miluje. Tom Tomův hlas nás vede vyprávěním, stejně tak ovšem skutečným hrdinou příběhu může být Skinner, režisér filmu Wim Wenders, divák nebo dokonce sám hotel. Zahajovací snímek letošního MFF v Berlíně, který nakonec získal Stříbrného medvěda, je z rodu příběhů vyhrazujících svému publiku prostor k nadechnutí i k přemýšlení. Každopádně však spojuje - podobně jako kamera v úvodu líbezné mraky a syrově skutečnou ulici - sféru "uměleckého" filmu s popkulturním prostorem. Podobně jako budou na von Trierův Tanec ve tmě chodit fanoušci Björk, vyhledají nejspíš The Million Dollar Hotel obdivovatelé Bona. Text, který zpěvák skupiny U2 napsal podle svého námětu společně s Nicholasem Kleinem, zaujal Wima Wenderse natolik, že se rozhodl ujmout se režie filmu. Bono se do realizovaného projektu promítl nejen jako spoluproducent a představitel jedné z drobných rolí, ale také jako spoluautor nervní a melancholické hudební linie. Ta se (jako u Wenderse tak často) výrazně podílí na snově melancholické atmosféře. Také většina postav je přímo svázána s hudbou a s hudebností: dětinský "mim" Tom Tom se pohybuje prostorem zmítán vlastním neslyšným rytmem a autisticky náměsíčná Eloise se jím zase probíjí, jako by hledala záchytnou melodii. Strohý Skinner (vynikající Mel Gibson) jako by sledoval vlastní úsporný robotický tep a jedna z nejlepších vedlejších postav - "pátý Beatle" Dixie v podání fenomenálního Petera Stormarea - vyluzuje melodie přímo v obraze. Tato všeobjímající "hudebnost" podporuje odhmotněnou podobu vyprávění. I když Wendersovi z finančních důvodů nevyšel nápad posunout Bonův příběh do budoucnosti, výsledek stejně působí snově futuristickým dojmem. Podstatou kouzla, které ovšem není dostupné hollywoodským sci-fi řemeslníkům, je zvolený úhel pohledu - odpoutané, jakoby snové vidění, které jako by občas šťastně zahrnovalo "poloviditelné" jevy - emoce, rytmus, prostě vnitřní život věcí. Tom Tom nepadá, ale letí, a v trvání tohoto pohybu je skryto kouzlo věčnosti.

Příběh: Izzy, nezvedený syn miliardáře, spáchá sebevraždu skokem ze střechy starého zchátralého hotelu. Otec však nevěří, že si jeho syn vzal život sám, a do hotelu tedy přichází agent FBI, aby případ vyšetřil a našel případného vraha. Během vyšetřování vznikne mezi Izryho nejlepším přítelem Tomem a záhadnou kráskou Eloise romantický vztah. Tom je však obviněn z Izzyho vraždy, a tak vše spěje k nevyhnutelnému a tragickému konci.

Ve Wendersově posledním filmu jsou karty rozdány poměrně svižně, a divák je tak brzy připraven na to, aby ho melancholická atmosféra, zahuštěná pomalou melodickou hudbou, hypnotizujícím způsobem vtáhla do prostředí podivného obludária v útrobách starého zchátralého hotelu.
Společně tu žijí fyzičtí i psychičtí mrzáci, nejrůznější sociální případy, zločinci, prostitutky a jiná „pakáž". Je tu přecitlivělý, nesmělý a hyperaktivní Tom, jenž chaoticky a bez jasně vytyčeného cíle proplouvá jednotlivými obrazy a dělá, co ho právě napadne. Potom tu máme záhadnou Eloise, která „nemůže umřít, protože není, je jenom fikcí". Paradoxní je, že obludkami jsou i ti, kteří do subkultury přicházejí zvenčí. Gibsonův agent Skinner mluví tak, že za každou větou cítíte vykřičník, a je neustále navlečen v korzetu, který drží v patologické vzpřímenosti jeho jizvami „zdobené" tělo. Úchylný je i znalec umění v podání Juliana Sandse přicházející ocenit kolomazové obrazy zemřelého Izzyho („Mezi uměním a odpadem je tenká hranice. Tohle je odpad. Ale důležitý odpad. Jako umění se mi to líbí.").
Bohužel samotný příběh se utápí v tomto figurkovém exhibicionismu a sune se kupředu jen neochotně. Z toho, co zpočátku vypadalo jako kombinace mysteriózního případu vraždy a nekonvenční love-story, se postupem času stává pseudoexistenciální přešlapování na místě podobné tomu, jaké lze vidět v Antonioniho labutí písni, snímku Za mraky, na kterém Wenders spolupracoval. Měnit pravidla za hry není fér.
S Million Dollar Hotelem je to podobné, jako byste se domluvili, že budete hrát na honěnou, a ten, co má babu, by vás najednou začal zapikávat. Ke konci jako by se Wenders zalekl obsahové prázdnoty, kterou za sebou zanechal, ale závěrečné rozřešení tajemné vraždy spojené s tragickým vyvrcholením milostného vztahu už nemůže nic zachránit, jelikož je prosté jakékoli katarze, takže se ona prázdnota stává ještě markantnější.
Nezbývá než si opravdu užít herecké výkony a na nich stojící pohrávání si sjednotlivými figurkami. Mel Gibson je zde po všech těch pod tlakem emocí explodujících postavách ve Spiknutí, Odplatě a Patriotovi příjemně uvolněný a Milla Jovovich zase po Leeloo z Pátého elementu a Johance z Arku potvrdila specializaci na fakt divné ženské. Nejextrémnější kreaci předvedl Jeremy Davies v hlavní roli. Tom má sice leccos společného s postavou Trubyho, již Davies vytvořil v Baru Florentine, přesto je však jeho výkon hodný obdivu. K tomu připočtěte několik dokonale odehraných menších partů, jako jsou ty Amandy Plummer a Juliana Sandse, a máte skvělou partu magorů. Avšak na rozdíl třeba od Přeletu nad kukaččím hnízdem, kde má každý svůj podíl na vyznění příběhu, zde zůstává potenciál skvělých herců hanebně nevyužit.
Lubomír Zrnečko Total Film 2000/8/102

VERDIKT
Skvělá hudba + výborní herci +zajímavá kamera + blábolivé dialogy + špatný příběh = nic moc.

Autor/Zdroj: Zrnečko Lubomír/Total Film


Filmy Wima Wenderse nikdy nebylo snadné zařadit do nějaké přihrádky. Proto i když The Million Dollar Hotel předstírá kriminální zápletku a hned zkraje na scénu přivádí agenta Skinnera v podání Mela Gibsona, rozhodně nejde o kriminální thriller. Příběh vesměs pomatených obyvatel rozpadajícího se hotelu v centru Los Angeles se sice vyvíjí v mnoha zákrutách, sám popis polosvěta šílenců, opilců a žebráků je však pro Wenderse důležitější než dějová linie. Tu ostatně autoři předlohy, frontman kapely U2 Bono a Wendersův spolupracovník Nicholas Klein, neobdařili žádnou zvláštní objevností. Vrchovatá porce bohémských klišé o čistých duších pobudů a duševně chorých se ne zcela přehledně mísí s komplikovanými dějovými zvraty a nezadržitelně směřuje k obmyslnému sdělení o těsném sousedství smrti a všeobjímající lásky. Přesto - za mnoha příliš prudkými pohyby, zvířecími skřeky a bizarními výjevy - film tiše a tak nějak skromně funguje. Wenders se spolu s kameramanem Phedonem Papamichaelem pohybuje stokami hotelu a přilehlých ulic s autoritativností člověka, který ví, kam jde.
A představitelé bizarních hotelových hostů vytvářejí herecky nesmírně ukázněný chór ústřední trojici - zvláštnímu mileneckému páru Toma Toma a Eloise a policistovi Skinnerovi, který spojí jejich osudy. Postava Eloise potvrzuje teorii, že Milla Jovovichová rozhodně je herečka a Mel Gibson v roli Skinnera je možná nejpříjemnějším překvapením filmu. Zatímco jamesdeanovské vyšilování Jeremy Daviese postupně začíná být monotónní, Gibson dokázal své velkofilmové návyky podřídit potřebám postavy. Jeho Skinner se v iracionálním světě hotelu nejprve pohybuje jako kosmonaut na cizí planetě. Postupně se stává bohem, který řídí životy hotelových obyvatel, a nakonec s polosvětem, z něhož kdysi vzešel, zase splývá... Přinejmenším pro herecké výkony, kameru laskající se s nánosy špíny jak s rozkvetlymi jabloněmi či pro neseriálový pohled na Los Angeles The Million Dollar Hotel rozhodně není ztrátou času.
ONDŘEJ ZACH Premiere 2000/10/37

Autor/Zdroj: Zach Ondřej/Premiere


V jednom z hotelu postavenych kdysi ve tricatych letech. V jednom z tech hotelu, kde smich poskakoval na bublinkach sampaňskeho se odehrava pribeh rezisera Wima Wenderse.
S prichodem tretiho milenia v hotelu prezivaji mentalne nemocni, blazni, narkomani, devky a paty clen skupiny Beatles Tom Tom, ktery je hlavnim hrdinou filmu. Ten zamilovane sleduje eterickou devku Elois. Podivny milostny vztah narusi nahle necekana udalost - do hotelu prijizdi zvlastni agent Skinner, aby vysetril podivnou smrt Tomova nejlepsiho kamarada - ktery byl ve skutecnosti synem milionare.

Autor/Zdroj: /DVD


Ocenění: Cena poroty - Stříbrný medvěd za režii - na MFF v Berlíně 2000
Příběh se točí kolem vraždy syna multimilionáře v zaplivaném hotelu v centru Los Angeles. Vyšetřováním zločinu je pověřen drsňák z FBI, detektiv Skinner. Wendersovo vyprávění je obestřeno snově magickou atmosférou nezaměnitelného místa, zaplněného řadou neuchopitelných postav. Odvrácená strana „amerického snu", zachycená citlivě poetickým viděním evropského režiséra.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Ocenění: Cena poroty - Stříbrný medvěd za režii - na MFF v Berlíně 2000
Příběh, vzniklý na námět zpěváka skupiny U2 Bona Voxe, se točí kolem vraždy syna multimilionáře v zaplivaném hotelu v centru Los Angeles. Vyšetřováním zločinu je pověřen drsňák z FBI, detektiv Skinner. Vyprávění je obestřeno snově magickou atmosférou nezaměnitelného místa, zaplněného řadou neuchopitelných postav. Jde o další z řady portrétů odvrácené strany „amerického snu", tentokráte zachycený citlivě poetickým viděním Evropana Wima Wenderse. Pro jakoby nedořečený děj zvolil režisér žánrový mix, kombinující a pokrouceným černým humorem.
Kino ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Wim Wenders natočil film, který můžete pouze milovat nebo nenávidět. Alespoň se tak dá usuzovat z reakcí diváků a kritiků po celém světě. Námět ke „krásně smutnému" příběhu lidí, žijících v roce 2001 ve zpustlém The Million Dollar Hotelu v centru Los Angeles, napsal již před léty zpěvák irské skupiny U2 Bono Vox (mimochodem nápis Million Dollar Hotel se objevil už ve videoklipu k písni Where the Streets Have No Name). Dějová linie snímku není nijak komplikovaná. V neutěšeném prostředí kdysi luxusního hotelu, ve kterém dnes přežívají různí „zatracenci°, zemře jeden z duševně chorých obyvatel a na místo přijíždí rázný agent FBI Skinner (Mel Gibson), aby případ vyšetřil. Vyslýchány jsou dvě hlavní postavy citlivý Tom Tom (Jeremy Davies) a plachá Elois (Milla Jovovichová), jejichž milostný vztah tvoří další rovinou příběhu. Rychle se ukáže, že zjistit, zda šlo o vraždu a kdo je vinen, bude velmi složitým úkolem, nebol možná není ani jisté, kdo je normální a kdo je vyšinutý. The Million Dollar Hotel se tak stává psychologickým labyrintem, v jehož chodbách snadno zabloudíte…

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Mezi chvílí, kdy mladý Tom Tom skočí ze střechy kdysi slavného losangeleského hotelu, a okamžikem, kdy dole dopadne na tvrdý asfalt, se mu před očima odehraje celý život. Skutečný život totiž může trvat jen čtrnáct dní a to kolem může tvořit jen nedůležitou poznámku pod čarou. Před dvěma týdny z téže střechy skočil (nebo byl shozen?) jiný obyvatel hotelu - Izzy. Protože byl ovšem synem bohatého magnáta, přichází do omšelého hotelu obývaného ztroskotanci a cvoky velmi zvláštní agent FBI Skinner, aby vypátral okolnosti jeho smrti. Pátrání spíš než by odhalovalo pravdu - skládá dohromady mozaiku života místních osamělých a podivných outsiderů. Skinner ovšem také způsobí, že uzavřená dívka Eloise si konečně všimne Tom Toma, který ji miluje.
Tom Tomův hlas nás vede vyprávěním, stejně tak ovšem skutečným hrdinou příběhu může být Skinner, režisér filmu Wim Wenders, divák nebo dokonce sám hotel. Zahajovací snímek letošního MFF v Berlíně, který nakonec získal Stříbrného medvěda, je z rodu příběhů vyhrazujících svému publiku prostor k nadechnutí i k přemýšlení. Každopádně však spojuje - podobně jako kamera v úvodu líbezné mraky a syrově skutečnou ulici - sféru „uměleckého" filmu s popkulturním prostorem. Podobně jako budou na von Trierův Tanec ve tmě chodit fanoušci Björk, vyhledají nejspíš The Million Dollar Hotel obdivovatelé Bona. Text, který zpěvák skupiny U2 napsal podle svého námětu společně s Nicholasem Kleinem, zaujal Wima Wenderse natolik, že se rozhodl ujmout se režie filmu. Bono se do realizovaného projektu promítl nejen jako spoluproducent a představitel jedné z drobných rolí, ale také jako spoluautor nervní a melancholické hudební linie. Ta se (jako u Wenderse tak často) výrazně podílí na snově melancholické atmosféře. Také většina postav je přímo svázána s hudbou a s hudebností: dětinský „mim" Tom Tom se pohybuje prostorem zmítán vlastním neslyšným rytmem a autisticky náměsíčná Eloise se jím zase probíjí, jako by hledala záchytnou melodii. Strohý Skinner (vynikající Mel Gibson) jako by sledoval vlastní úsporný robotický tep a jedna z nejlepších vedlejších postav - „pátý Beatle" Dixie v podání fenomenálního Petera Stormarea - vyluzuje melodie přímo v obraze.
Tato všeobjímající „hudebnost" podporuje odhmotněnou podobu vyprávění. I když Wendersovi z finančních důvodů nevyšel nápad posunout Bonův příběh do budoucnosti, výsledek stejně působí snově futuristickým dojmem. Podstatou kouzla, které ovšem není dostupné hollywoodským sci-fi řemeslníkům, je zvolený úhel pohledu - odpoutané, jakoby snové vidění, které jako by občas šťastně zahrnovalo „poloviditelné" jevy - emoce, rytmus, prostě vnitřní život věcí. Tom Tom nepadá, ale letí, a v trvání tohoto pohybu je skryto kouzlo věčnosti.
Budoucnost s minulostí spojuje také budova kdysi slavného losangeleského hotelu ze 20. let, dnes obývaného společenskými outsidery a představujícího zde další z režisérových bizarních prostorů, v nichž končívá americký sen. „Cítění Ameriky" je tu možná ještě zřetelnější než v melodramatu Paříž, Texas, předchozím Wendersově americkém projektu. Los Angeles se vznosnými mrakodrapy a multikulturními ulicemi si ovšem zahrálo v režisérově paralelním projektu Linie násilí, jenž vznikl v realizační pauze zaviněné spory s producenty. Hotel je ale působivější a méně překombinovaný, i když - podobně jako Linie násilí - jako další wendersovsky výlučný projekt žebříčky návštěvnosti lámat nebude. Fanoušci Bona, přítomných hereckých hvězd a lásek i (sebe)vražd se zřejmým motivem si v něm ovšem nejspíš na své nepřijdou. „Divná" mrákotná atmosféra je možná uspí a těkavý filozofický konstrukt „muže-dítěte" Tom Toma je bude v dřímotě zase rušit. A Milla Jovovichová v milostných scénách navíc ani neukáže prsa...
Pravdu i diváckou příjemnost „pro všechny" samozřejmě nelze hledat v extrémech. Na druhé straně Mel Gibson coby Skinner - ta prodloužená chladná ruka podivného zákona odměn a trestů - dává š´Tastně zapomenout, že vůbec někde existují filmy jako Patriot.
Alena Prokopová Cinema 2000/10/72

Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Cinema