Ministry of Fear

Náhoda je blbec. A tak se stane, že se jistý   Stephen Neale, kterému propůjčil tvář Ray   Milland, náhodně připlete do nacistické   špionážní akce, čímž má v následujících   minutách o zábavu postaráno. A diváci také,   neb vše, co je tu v rámci veškerého dění   ukázáno, snad nemohlo být už od samého   začátku myšleno vážně. Stephen se před   odjezdem vlaku zajde podívat na nějakou   dobročinnou slavnost, kde si ho splete   věštkyně a dá mu radu, jak vyhrát dort v   soutěži, která tkví v uhodnutí váhy dortu. A   tak se stane. Dort si nic netušíc spokojeně   odnese a následně se začnou dít věci. Jak se   později dozví, v dortu je zapečen mikrofilm s   důležitými informacemi. Už tato forma má ryze   zábavný charakter. Něčeho tak dětinského by   byli špioni schopni? V oblasti noir jsou   některé scény nádherné. Scenáristicky je už   příběh skutečně jen pro úsměvnost daných   skutků, než pro napínavé špionážní drama.   O daných postavách se takřka nic nedozvíme,   takže jejich charakteristika je velkou neznámou.   Co Stephena vedlo k pronásledování, během   bombardování blízké továrny, ze zastaveného   vlaku domnělého slepce, který ho majzne klackem   za krk, ukradne dort a uteče? To mu na tom dortu,   o který se s tím chlápkem navíc předtím   rozdělil, tak záleželo? A proč? Takových   nejasností je snímek doslova zahlcen, takže   těžko posoudit, co tím chtěli autoři vlastně   říci. Každopádně je celý děj tak   napěchovaný nejrůznějšími zvraty, že to   místy snad i postrádá logiku. Účel snímku v   takovémto až nadmíru zjednodušeném   zpracování budiž záhadou. Ne, tohle je spíše   vrtkavá komedie šmrncnutá snad i parodií k   přivedení k jiným myšlenkám. Protože snímek   vznikl ještě v době probíhající války, bylo   by to smysluplnější.

Moje oblíbená kniha Grahama Greena se dočkala   důstojného zpracování již ve čtyřicátých   letech režisérem Fritzem Langem. Také pamatuji   na výborné české televizní zpracování s   Jiřím Adamírou v hlavní roli tak asi z roku   1966. Je fakt, že do rozsahu celovečerního   filmu v délce necelých devadesáti minut nelze   pojmout všechny zápletky románu, ale i tak je   výsledek dobrý. Vyjádření válečného   Londýna s ohledem na dobu natáčení je   vynikající. Překvapivý závěr je už jenom   dobrým vyzněním povedeného filmu noir žánru.