Mon pote le gitan

Tak já zase nechápu, co na tomto byla komedie.   Dost dlouhých záběrů, dialogy, řešení   problémů a sem tam hádka. A při tom jsem se   měl jako bavit? No, každý má na humor jiný   názor a každý pak jiný vkus. Od poloviny filmu   zhruba mi navíc začal lézt na nervy hudební   doprovod v pozadí. Takže za mne dostane   dvacítku pan Funés a to je všechno. A nebýt   jeho nedám ani jedno procento.

Jeden z prvních filmů, kde Louis de Funès   dostal hlavní roli. I když tady ještě v   uvozovkách, neboť centrem dění je spíše   komediální herec Jean Richard. Ale ono to   stejně vyznívá vyrovnaně, tak ještě dejme   tomu. Ze současného pohledu je však   neodvratitelně hvězdou Funès. Každopádně to   ale jistě náhoda nebyla, neboť tento snímek   režíroval jeho švagr Francois Gir. Ale nakonec,   proč ne. Jak už to většinou bývalo, scénář   byl zpracován na základě divadelní hry a   Funès dostal pro něj typickou postavu, kterou   později ke své herecké slávě ještě více   zdokonalil. Postavu podlého městského   podnikatele. V rámci dějové zápletky figuruje   nepřekvapivě podnikatelův syn, což má za   následek spoustu humorných situací. Tentokrát   jde o kulturní tradice. Synáček čeká dítě s   cikánkou. A její rodina na základě toho chce,   aby si jejich syn vzal podnikatelovu dceru. A   dějová etuda může začít. O komediální film   se však ale skutečně ještě nejedná. Spíše   se vše odehrává v humorné duchu, kde režisér   dokonce inklinuje k italskému neorealismu. Střet   francouzských a cikánských tradic, do kterých   se snaží zasáhnout ku prospěchu svému právě   onen podnikatel, je však plně vyrovnaný a   ničím neurážející. Zkrátka se z toho dělá   jen legrace a to je vše. U nás je snímek   neznámý a je to docela škoda. V podstatě věci   svým způsobem vůbec nezestárnul. Fanoušky   Louise de Funèse by uvedení jistojistě   potěšilo.