Obsah filmu Motýl a smrt
Situace v televizním repertoáru se normalizuje. Po odstranění vnějších zábran vstoupila na obrazovku přímá řeč, konfrontace názorů, nahá skutečnost. Aktuální publicistické pořady se zbavily šifrovaných náznaků, jejich jazyk nabyl na přímočarosti a konfliktnosti. Umělecké programy nemohou samozřejmě reagovat na nové možnosti se stejnou pohotovostí. Jejich zrání má jinou inkubační dobu, jejich aktuálnost je jiného rodu než u publicistiky. Jde tu spíše o souznění se smyslem hlavních tendencí vývoje než s jednotlivými jevy.
Klímova adaptace motivu...
Jiří Bělka, který Klímovu hru režíroval, byl poslední dobou asi ne zcela vlastní vinou pasován na režiséra komorních dramat měšťanských interiérů. Kdysi měl mimořádný úspěch s Havlíčkovým Neviditelným (1965), který mu také dal nejvíce možností rozehrát sugestivní atmosféru ne jako ornament příběhu, ale jako aktivní dramatickou složku vyprávění. V Motýlu a smrti bylo těchto možností podstatně méně. Bělka však přesto vytvořil dílo kultivované, se zkušeně vedeným hereckým sextetem (Jirásková, Pleskot, Smolík, Cmíral, Bláha, Adamová), bez vtíravosti vnějších efektů, s jemně a přesně rozehranou architekturou podtextů. Výborně mu v tom pomáhali kameramani (hlavní kameraman Vladimír Opletal) a všichni ostatní partneři. Normalizující se poměry v televizním repertoáru nutí tedy umělecké složky, které v minulosti mnohde záslužně suplovaly publicistiku, zamýšlet se nad svou prací. Kurs jinotajů klesá, přišel čas výzkumů současné tváře člověka.
BLÁHA, Zdeněk. Motýl a smrt. Rudé právo. 1968, roč. 48, č. 89 [30. březen], s. 5. [upraveno] < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Bez komentáře :-).
Přidat komentář jako první.
