Moucha

Seth Brundle je mladý ambiciózní vědec, který se zabývá teleportováním lidí na dálku prostřednictvím takzvaných telepodů. Jako správný vědec zkouší své objevy sám na sobě. Vše jde dobře až do okamžiku, kdy jeho pozornosti unikne jen jediná maličkost: do telepodu se společně s ním dostane moucha a při procesu teleportování dojde ke smíchání DNA obou účastníků pokusu. A tak začíná pomalý proces Sethovy proměny v mouchu. Seth hledá usilovně protilék, bude mít však na to dostatek času?

Zdroj: FTV Prima

Jeff Goldblum a Geena Davis v hlavních rolích filmového zpracování klasického hororu, v němž se člověk promění v mouchu. Seth Brundle (Goldblum) je špičkový vědec, který vyvíjí systém pro přenášení objektů v prostoru během několika sekund. Jeho samotářský život a jeho existence dostanou nový smysl, když se zamiluje do přitažlivé novinářky (Davis), která ho povzbudí k úplnému dokončení projektu. Jenže když Seth vyzkouší svůj vynález sám na sobě jeho geny a molekuly se nedopatřením smíchají s molekulami mouchy. Seth je nejprve pyšný na své nové fyzické schopnosti, kterými je náhle obdařen, ale když začne převažovat jeho hmyzí polovina, Sethovo vzrušení se brzy změní v děsivou noční můru. Film natočil režisér David Cronenberg za použití úžasných zvláštních efektů. Moucha je však milostný příběh, tak i napínavé drama, mistrně zkombinované do jednoho nesmírně efektního thrilleru.

Kanadský režisér David Cronenberg se ve své tvorbě programově věnuje hororu. Ve svých filmech často využívá bizarní nápady (vlastní i cizí) a orientuje se na temné stránky lidské psýchy, jež zobrazuje s pozoruhodnou přesvědčivostí a nebývalou výtvarnou odpudivostí. Jeho rané snímky mu zajistily kultovní proslulost mezi znalci žánru, a1e prosadit se u širokého publika se mu podařilo až desátým celovečerním filmem, jímž byla právě Moucha. Stejnojmenná povídka George Langelaana byla poprvé zfilmována v Hollywoodu režisérem Kurtem Neumannem už v roce 1958, tehdy jako B-film s má1o známými herci, s omezeným rozpočtem a lacinými filmovými triky. Cronenberg ve spolupráci s Charlesem Edwardem Poguem povídku scenáristicky přizpůsobil svému stylu a režijním ztvárněním jí dodal svůj osobitý punc. Přes značný podíl působivých maskérských efektů na konečném tvaru snímku zůstala Moucha především filmem o člověku, o "šíleném vědci" Sethu Brundlovi, kterého nečekaná komplikace při telepřenosu vlastní osoby dostává do neřešitelně situace a odsuzuje ho k postupné degeneraci a zániku. Ideálním představitelem hlavního hrdiny se stal do té doby málo známý Jeff Goldblum, jemuž zdařile sekunduje jeho pozdější manželka Geena Davisová. Film získal Oscara za nejlepší masky a jeho velký komerční úspěch vedl k natočení méně podařeného pokračování Moucha II.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Stalo se něco, co se stát nemělo. Při teleportaci se smísily chromozomy člověka a malé mouchy. To, co vzniká - mutovaná životní forma - má mnohem zrůdnější podobu, než si kdo dokáže představit. Horrorovou vizi přerodu člověka v děsivé monstrum nabízí v remaku filmu Moucha kanadský režisér David Cronenberg.

David Cronenberg patří ke generaci tvůrců ' 70. let, kterým učaroval filmový horror. Ne však primitivní příběhy, v nichž dominují nejrůznější vraždící monstra, míhají se nože či sekery zatnuté do hlav a stupidní záplavy nesmyslně brutálních krvavých scén. Ve svých filmech Scanners, The Dead Zone (Mrtvá zóna) nebo Dead Ringers (Dvojčata) pracuje Cronenberg s biologickými, genetickými či technickými kolapsy, vedoucími k dramatickým horrorovým zápletkám. Velkou roli v jeho příbězích hraje psychologický faktor - jednání, duševní stavy a děsivé vize člověka v krizových situacích.
Nejinak je tomu i ve filmu Moucha, kde z poklidné „love story" děj prudkým zlomem přechází do drsného horrorového šoku. Mladá novinářka Veronica se na odborné vědecké výstavě seznamuje s podivínským vědcem Sethem Brundlem a přijímá pozvání k návštěvě jeho laboratoře. Jejímu vybavení dominují dvě obrovitá vejce. Brundle vysvětluje, že jsou to speciální kabiny, díky jimž je možno uskutečnit tzv. teleportaci (přemístění objektu z jednoho místa na druhé). Nevěřící Veronice navrhuje zkoušku - v silně erotické scéně si Veronica svléká punčochy, které pak Brundle nechává přemístit z jedné kabiny do druhé. Šokovaná dívka si začíná uvědomovat, že se zde skutečně rodí velký vědecký objev. Stále se však nedaří teleportace živé hmoty - při přemístění pokusné opice se ve druhé kabině objeví pouze beztvará krvavá masa.
Mezi Brundlem a Veronicou vzniká milostný poměr, provázený Sethovými žárlivými výstupy a skandály. Po jednom z nich se opilý Brundle rozhodne vyzkoušet přenos sám na sobě. Pokus se zdaří - až na malý detail - v přenosové kabině byla s vědcem teleportována malá moucha...
V tomto okamžiku začíná drastický přerod Setha Brundla v mutovanou životní formu. Nejprve ošklivé skvrny na kůži, posléze začínající ochlupení na lopatce a nakonec až morbidně detailní fáze definitivní mutace v hrůzný nepřirozený organismus, proces, při němž z těla odpadává v cárech kůže i různé orgány (nos, uši apod.). Hrůzostrašná přeměna mladého vědce se dokonává v laboratoři za nedobrovolné přítomnosti Veroniky, která agresivní děsivé monstrum nakonec sama likviduje. V jejím těle však už nezadržitelně klíčí nový život...
„Když budeme žít dostatečně dlouho, staneme se také monstry," říká v jednom rozhovoru Cronenberg. „Zuby vypadnou, kůže se nepřirozeně zbarví a zkrabatí. Seth Brundle není monstrum jako např. Vetřelec - stále má totiž v sobě lidskost. Jeho mutace pro mě představuje něco jako stárnutí člověka." Nutno říci, že Cronenberg i jeho štáb speciálních efektů (včetně tvůrce děsivé figury Mouchy Chrise Walase) si na realizaci filmu dali skutečně záležet. Po technické stránce je Moucha se svým filmovým předchůdcem (1958) z dílny Kurta Neumanna absolutně nesrovnatelná. Záplava vizuálních triků a především dokonalá práce maskérů, díky nimž postupný přerod Brundla nabývá morbidní věrohodnosti, dynamické tempo a rychlý střih nenechají diváka ani na chvíli vydechnout. Napětí, které od počátku cítíme, dokáže Cronenberg mistrně vygradovat především ve Veroničiných hrůzných vizích mutanta, který se utváří v jejím těle. Co na tom, že buchar z původní Langelaanovy povídky v závěrečné scéně Brundlovy popravy nahrazuje brokovnice, důležité je, že děs, napětí a dramatičnost diváka uchvátí - a v tom je Cronenberg skutečně mistr. Přiznává to ostatně i současný král literárního horroru Stephen King ve své knize Dance Macabre.
jik Cinema 1991/3/31

Autor/Zdroj: jik/Cinema