Můj příběh

Emotivní snímek odvyprávěný komorním stylem   za podpory působivé kamery. Další křižovatka   života, kde si hlavní roli zahrála Vlastina   Svátková. Příběh o domácím násilí   mající své následky a životní nejistotu.   Pocit osobního zoufalství a smíření s osudem   zároveň vede až k divácké diskuzi o daném   případu. Hrdinka příběhu se statečně   pokouší poprat s nepřízní osudu a to se   zájmem svých rodičů i za pomoci přítelkyň.   Prostředí baletek nijak nepřekvapí, ale je   vkusné. Příběh se zaměřuje na problematiku   domácího násilí na ženách a typické   ženské přirozenosti danou problematiku řešit.   Snímek je natočen v uměleckém dojmu, což   přináší i vizuální koncept na celém   zpracování, i když to poměrně dost často   zadrhává. Tvůrci se zřejmě snažili natočit   atmosféricky a emočně něco podobného, jako je   ´Příběh '88´ (1989), ale i když je snaha   hodně znatelná, jakoby tomu chyběl ten   správný tah na branku. Milan Knažko v roli   otce vyznívá přirozeně, ale dva bodyguardi u   něj, kterými si s násilníkem vyřídí   mafiánským způsobem účty, aniž by jeho   postavení bylo vysvětleno, je hodně laciný   výjev. Nejedná se tedy o komedii, romantiku či   drama. Jedná se jen o pouhou zpověď mladé   ženy, jejichž osud je reálnější, než by si   kdo myslel.

Na dnešní poměry, tedy vzhledem k tomu, jak   náročný již je divák, je toto romantické   drama hodně slabé. Tak vezměme si na to lupu.  
Námět celkem zajímavý, dramatizace (až na   vystupňování tajemství, jak ke zranění Eli   došlo) plochá, jednoduchá, nezajímavá až   nudná. Balet, golf, tlachání v cukrárně. Vše   jen náznakové, stylizované, načinčané. Herci   si u natáčení zjevně odpočinuli a ještě za   to dostali zaplaceno. Neboť o podání nějakých   hereckých výkonů se nedá hovořit. Byl to   takový príma výlet do Zlína a na golfové   hřiště v Čeladné (kde to dobře   znám).
Obvykle se nad filmem zamyslím. Co mi   může dát? Co bych si z něj mohla vzít do   života? No, snad radu. Nepouštěj chlapa k   pánvi...