Muž se zaječíma ušima

Trochu jako by film běžel po své ose a divák   mu mohl jen přihlížet. Přesto, nutno uznat,   odvážný a zajímavý počin.

Pecka pecka pecka! Absolutně mě to nadchlo. Je   to „československý“ film, který mi   připomněl legendární filmy označované jako   „Československá nová vlna“, z šedesátých   let minulého století. Jako kdyby na ně   navazoval, (na což odkazují i černobílé   pasáže). To byl pojem používaný pro generaci   československých filmových scenáristů a   režisérů začínajících svou tvorbu v 60.   letech 20. století. Lidí jako byli Miloš   Forman, Věra Chytilová, Ivan Passer, Jaroslav   Papoušek, Antonín Máša, Pavel Juráček,   Jiří Menzel, Jan Němec, Ester Krumbachová,   Jaromil Jireš, Evald Schorm, Jan Schmidt, Juraj   Herz, Juraj Jakubisko, Dušan Hanák nebo Elo   Havetta. Termín označující jejich tehdejší   tvorbu předznamenávající tzv. „pražské   jaro“ a cenzurní uvolnění v časech   "socialismu s lidskou tváří", který   skončil příjezdem ruských tanků v roce 1968.   Je to film přístupně existenciálně   filozofující o stárnutí, o smrti, o smyslu   života, o přátelství, o „krizi pozdního   věku“, o rodinných i post-rodinných   vztazích. O pozdním otcovství. Svými   úžasnými hereckými výkony mě v něm   okouzlili jak Miroslav Krobot a Oldřich Kaiser,   tak výborná je tu i Tatiana Pauhofka a Zuzana   Krónerka. Krásná lahůdka, (ovšem nic pro   popkornová multikina) takové filmy já mám moc   rád. Určitě si ho ještě někdy pustím.