Muži bez křídel

POZOR SPOILER

Byl spáchán atentát na Heydricha. Tajemnici ředitele Janu Tomešovou vozí do práce i zpět esesman. Upovídaný fricek Ullmann jí povídá o zachycené vysílačce na letišti. Bude se tam dělat velký zátah. Zde velí českým lidem mistr vedoucí mechanik Bureš. Ten musí podniknout protiakce. U Lidic se srocují Němci. Vesnička je obklíčena a nikdo nepronikne. Jen jednomu muži s klukem Jirkou se povedlo projít. Muž se jmenuje Petr Lom a je mechanikem. Lidice jsou vypáleny a Petr s Jirkou nemají kam jít. Petra vezmou na letiště a Jirka se mezi dělníky také ztratí, i když se mu slečna Marta Pohlová z pošty trpělivě věnuje. Bureš načapá Petra, jak chce pronést granáty a zakáže mu to. Chlapi sice dělají drobné sabotáže, ale tak, aby nezavdali příčinu k represím. Také občas ukradnou a ukrývají zbraně a munici. A Jirka o tom něco ví. Jen proto je také nachytán Ullmannem, když vytahoval granáty ze skrýše. Dochází k vyšetřování, nátlaku a posléze i vraždě dítěte, jímž Jirka ještě bezesporu byl. Pak navíc Ullmann zachytí Janě šifrovanou zprávu. Naštěstí je tak pitomý, že se ujme pátrání sám. Chce najít pisatele. A proto je chlapy z dílen vlákán do pasti a zabit. Petr zjišťuje, že Marta peče s nacisty, a to jej dosti rozhodí. A protože má zbraň, najde si ji a zastřelí. Netuší, že už vše udala a gestapo si pro Janu jede. Potká ji ve venkovním skladu a varuje ji. Posílá ji pryč a sám se staví proti přesile…

Čtrnáctiletý Jirka z Lidic unikne se svým strýcem Petrem jen náhodou krutému osudu obyvatel své rodné vesnice. Oběma se podaří najít zaměstnání v dílnách ruzyňského letiště. Petr chce pomstít nešťastné Lidice. Přes varování dělníků, organizujících podzemní odboj, se rozhodne k sabotážní akci. Jeho čin však zaplatí malý Jirka životem. Zoufalý Petr se svěří se svým hořem sousedce Martě, která pracuje na poště. Vysloví před ní i domněnku, že sekretářka Jana pomáhá českému odboji. Ke svému zděšení Petr záhy zjistí, že Marta je konfidentkou gestapa. Jana je zatčena a Petr se rozhodne Martu zneškodnit. Vnikne na letiště, zastřelí Martu i Jirkovy vrahy. Pak obětuje svůj život pro záchranu ostatních dělníků, když se přihlásí k odpovědnosti za smrt Němce Ullmanna.

Zdroj: NFA

Snímek Muži bez křídel vznikl podle stejnojmenného námětu a literárního scénáře Bohumila Štěpánka pod hlavičkou Československé filmové společnosti, která mezi lety 1945–1948 zastřešovala produkci v čerstvě zestátněné kinematografii. Třetina snímků z této doby se tematicky věnovala nedávno skončené druhé světové válce. Titul Muži bez křídel patří mezi nejoceňovanější z nich. Ještě před svou československou distribuční premiérou získal cenu na historicky prvním mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Úspěšně byl uváděn také na zahraničních trzích v Belgii, Británii nebo Sovětském svazu.

Vlastenecky laděné drama, které v závěru odkazuje i na květnové povstání a pomoc Rudé armády, vyzdvihuje osobní statečnost a angažovanost letištních dělníků. Příběh se odehrává během protektorátu mezi zaměstnanci ruzyňského letiště. V tamní dílně získali práci i Petr a jeho čtrnáctiletý synovec, jemuž se podařilo uniknout lidické tragédii. Kolegové mechanici se podílejí nejen na sabotážích, organizují také podzemní hnutí. Petr se však jednoho dne nechá unést a jeho ukvapené jednání má fatální následky.

Stejně jako v případě další Čápovy tvorby věnované partyzánskému hnutí u nás (Bílá tma) i v Jugoslávii (Chvíle rozhodnutí), představují Muži bez křídel spíše komorní snímek soustředěný na několik ústředních protagonistů. Herecky filmu vévodí především přirozené a civilní výkony L. H. Struny v roli vedoucího mechaniků a Eduarda Linkerse přesvědčivě ztělesňujícího německého přisluhovače režimu. Čápův oblíbený herec Gustav Nezval je naopak v úloze Petra poněkud patetický.

Úspěch i vhodné ideové vyznění snímku Františku Čápovi pomohly s poválečnou rehabilitací. O rok dříve se ještě musel zpovídat tzv. očistné komisi a vysvětlovat jí přítomnost antisemitské scény ve svém protektorátním snímku Jan Cimbura (1941).

Marie Barešová
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

František Čáp zažil v době protektorátu bleskový start, vytvořil své nejkvalitnější filmy a společně s Otakarem Vávrou symbolizoval generaci nastupujících režisérů, kteří se velice rychle prosadili mezi tuzemskou filmařskou elitu.
Za války natočil film s vlasteneckou tematikou Babička (1940), a přesto byl po osvobození vyšetřován disciplinární radou Svazu českých filmových pracovníků. Hlavním podnětem pro to byla antisemitská scéna vyhnání židovského lichváře z filmu Jan Cimbura (1941), dále pak nedokončený, progermánsky orientovaný film Kníže Václav (1942) a také údajné veřejné schvalování Hitlerovy a Háchovy politiky. Nicméně ještě v roce 1946 byl Čáp zproštěn všech obvinění a mohl se vrátit zpět k režisérské práci.
Následujícím filmem, odbojářským dramatem Muži bez křídel, chtěl režisér nejenom oživit nedávnou atmosféru protektorátu, ale zároveň se tímto vlastenecky orientovaným dílem snažil očistit svou pošramocenou pověst. To se mu podařilo. Film byl až na nepatrné výjimky chválen kritikou i diváky, zaznamenal značný úspěch v zahraničí, zejména v Belgii, Anglii a také Sovětském svazu. V roce 1946 dostal na festivalu v Cannes mezinárodní cenu za film s okupační tematikou.
Toto klasicky nasnímané drama překvapí i dnes úspornými a přesnými hereckými výkony Eduarda Linkerse (kolaborant Pullmann) a L. H. Struny (vedoucí mechanik Bureš). Naopak filmu výrazně škodí místy falešné, přehnaně patetické herectví Gustava Nezvala v hlavní roli mechanika Petra Loma, nevýrazně napsané ženské role a zbytečně nastavovaný závěr oslavnou montáží vítězného konce války.
V následujících dvou letech stihl František Čáp natočit ještě čtyři filmy. Poslední z nich, snímek Bílá tma (1948) natočený k oslavě 4. výročí SNP, paradoxně znamenal konec jeho účinkování v naší kinematografii. Za urážku dělnické komise na festivalu pracujících ve Zlíně, která jeho film zkritizovala, byl potrestán odvoláním z funkce šéfa státní výroby filmu a zbaven možnosti režírovat. Pod vlivem těchto událostí a také s nástupem komunistů k moci se František Čáp rozhodl pro emigraci. Své další filmy natáčel v Západním Německu a posléze v Jugoslávii, kde v roce 1972 zemřel.
Jan Šulc
Letní filmová škola 2011

Okupační drama z ruzyňského letiště: Mezi českými zaměstnanci údrřbářských dílen se ukrýval i čtrnáctiletý Jirka, který se jen náhodou zachránil z lidického masakru. Při nedostatečně připravené sabotážní akci je zastřalen a jeho strýc Petr Lom je rozhodnut pomstít jeho smrt.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu