Náhodné setkání

Jejich náhodné setkání byl vlastně tragický zázrak. Policejní detektiv z vnitřních záležitostí Dutch Van Den Broeck a emancipovaná senátorka Kay Chandlerová přišli o své životní partnery při leteckém neštěstí. Slovo “zálet” nabylo v případě nevěrného manžela a manželky osudový význam. Tajný romantický výlet na Floridu totiž skončil v ledových vodách nedaleko Washingtonu. Dutch a Kay jsou zlomeni žalem i zjištěním, že byli rafinovaně podváděni. Detektiv se jako posedlý snaží vypátrat všechny detaily o tajném životě své manželky, zatímco zdrcená senátorka zoufale hledá oporu mimo okruh svých přátel, kteří ji znají pouze jako silnou ženu. Společné neštěstí je spolehlivým základem vzájemné sympatie a její milostné vyvrcholení na sebe nedá dlouho čekat. Obstojí citový vztah vzešlý z krutě “náhodného setkání” ve tvrdé zkoušce rozumu? Senátorka Chandlerová totiž usiluje o své znovuzvolení a aféra s Dutchem jí preference rozhodně nezlepší...

Zdroj: ČT

Neúspěch Sabriny naštěstí režiséra Sydneyho Pollacka a Harrisona Forda neodradil od vzájemné spolupráce, takže se znovu sešli při realizaci scénáře, vytvořeného podle románové předlohy Warrena Adlera (Válka Roseových). Harrison Ford ztělesňuje v tomto romantickémthrilleru postavu Dutche Van Den Broecka, policejního důstojníka odboru vnitřních záležitostí, který právě vyšetřuje velký korupční případ, jeho partnerkou je ambiciózní kongresmanka Kay Chandlerová (Kristin Scott Thomasocá - Zaříkávač koní), usilující o znovuzvolení. Tihle dva se setkávají za poměrně tragických okolností - po havárii letadla, při níž zahynuli jejich životní partneři. Kromě smutku se ovšem musejí vyrovnat i s jednou nečekanou a nepříliš příjemnou pravdou - jeho manželka a její manžel byli milenci. Co myslíte, jak to asi dopadne?

Autor/Zdroj: /Cinema


Americký snímek režiséra a producenta Sydneyho Pollacka Náhodné setkání vznikl podle románu z roku 1984. Jeho autor Warren Adler se podílel na filmu jako jeden z vedoucích výroby. - Policejní seržant z oddělení vnitřních záležitostí Dutch Van Den Broeck zjistí, že jeho žena zahynula v letadle během cesty na Floridu a že měla milence, právníka Cullena Chandlera, který zmizel s ní. Vdovou je senátorka z New Hampshire Kay Chandlerová. Zatímco ta odmítá vyvolávání vzpomínek z minulosti, Dutch je posedlý touhou pochopit, co vlastně jeho ženu k nevěře vedlo. Do pátrání zatahuje i Kay a mezi oběma vzniká neobvyklé milenecké pouto. - Sydney Pollack vypráví romanticko-psychologický příběh s množstvím nepodstatných detailů (pozadí volební kampaně, organizovaná akce letecké společnosti po nehodě) a s vedlejší zápletkou (Dutchovo pronásledování zkorumpovaného detektiva), avšak nepodařilo se mu adekvátně postihnout psychologii hrdinů: zatímco Kay prochází zřetelnou proměnou, víc prostoru je věnováno Dutchovi, jehož emoce zůstávají skryty. Vážným problémem filmu je i zbytečná rozvleklost (oba protagonisté se setkávají až po pětačtyřiceti minutách filmového času).

Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled


Je to prosté dráždivé a přitažlivé: dva dávno dospělí milenci si vyrazí letadlem na tajný výlet, zatímco jejich nic netušící životní partneři se věnují své každodenní práci. Jenže letadlo havaruje a ukáže se, že ani jeden z těch dvou, co seděli vedle sebe, neměl na téhle trase co dělat. Mezi pozůstalými, tedy mezi manželem zemřelé a vdovou po jejím milenci, v této chvíli, vlastně ještě než jeden druhého vůbec poznají, vzniká zvláštní vztah.
Ve skutečnosti by se ovšem patrně nikdy nesetkali, nanejvýš tak letmo, někde na letišti při vyřizování smutných formalit. Ale bez ohledu na to visí ve vzduchu otázka: co by se stalo, kdyby se pozůstalí manželé dvou zemřelých milenců spolu seznámili? Nenáviděli by se? Hledali by jeden ve druhém odpověď na to, co vedlo jejich partnery k nevěře? Je možné, že by se do sebe dokonce zamilovali?
Tématu se chopil americký spisovatel Warren Adler, který v roce 1984 vydal román Random Hearts. Film podle něj natočil o patnáct let později režisér Sydney Pollack.
Washingtonský policejní seržant z oddělení pro vnitřní záležitosti Dutch Van Den Broeck řeší případ zkorumpovaného detektiva, a tak nevěnuje pozornost televizním zprávám o neštěstí letadla, mířícího na Floridu. Teprve když si ze záznamníku vyslechne manželčin vzkaz o její údajné nečekané služební cestě, pojme neblahé tušení, jež se brzy potvrdí. Ale co je ještě horší: Peyton Van Den Broecková cestovala pod jménem republikánské senátorky Kay Chandlerové s jejím manželem.
Van Den Broeckovo soukromé pátrání zabrání tomu, aby skutečná Kay Chandlerová nebyla prohlášena za mrtvou před veřejností a před svou dospívající dcerou. Jenže policista, zvyklý dotahovat každou kauzu až do konce, jde ještě dál. Dosud totiž žil ve šťastném vztahu a neměl tušení o tom, že jeho žena má mimomanželský poměr. Že se dokonce -jak vyjde najevo - připravovala manžela opustit. A tak se Van Den Broeck ze všech sil pokouší ujasnit si, co se vlastně s ním a s jeho ženou stalo. Jedinou možností je spojit se s vdovou po právníku Chandlerovi, a pátrat společně.
Kay Chandlerová je smrtí manžela - dobře postaveného právníka - zaskočena, ale vzhledem ke své veřejné funkci (a vzhledem k probíhající volební kampani za znovuzvolení) se k událostem staví pragmaticky. Její první starostí je, aby se nic z jejích slabých stránek nedostalo na veřejnost, respektive k jejímu protikandidátovi, ochotnému zneužít jakoukoli nesrovnalost v jejím osobním životě. Šťourat se v minulosti je opravdu poslední věcí, které se tato sympatická dáma hodlá věnovat.
Ze spojení těchto dvou kontrastních postojů, dvou rozličných povah, takříkajíc ohně a vody, se snaží Sydney Pollack těžit celé dvě hodiny a třináct minut. Kromě pozoruhodné zápletky si opatřil i spolehlivé herecké představitele hlavních postav: Kristin Scott Thomasová se v roli vnitřně rozpolcené senátorky osvědčila stejně jako v loni uvedeném Zaříkávači koní, Harrison Ford, který nahradil kmenového Pollackova herce Roberta Redforda, je zcela suverénní při nenápadném, jakoby mimoděčném vyjevování těch nejhlubších emocí. Menší roli volebního poradce si zahrál i sám režisér. Všechno je jak má být a přitom to jaksi nefunguje.
Pollack ve svých dřívějších filmech vždy vydatně těžil z možností, které mu poskytovala bud neobvyklá zápletka, nebo atraktivní prostředí. Zatímco v Tootsii se našinec mohl kochat ženskými metamorfózami Dustina Hoffmana a ve Firmě se nechat děsit praktikami mafiánského společenství, v Jeremiahu Johnsonovi, ve Vzpomínkách na Afriku nebo v Havaně (uvedena před nedávnem na videu)
oslňovat širokoúhlými záběry exotických krajů, v Náhodném setkání doprovází hlavní zápletku několik poměrně obehraných ilustrativních témat: z Van Den Broeckovy strany je to policistova snaha dopadnout zkorumpovaného detektiva za každou cenu (když bezmocně zuří a rozhodne se opatřit falešné důkazy, znamená to, že má v soukromí vážný problém...), ze strany Kay Chandlerové jde o vykreslení pozadí předvolební kampaně a jejích obav ze ztráty možností realizovat se ve veřejném životě. Kromě toho si tvůrce s podivnou rozmáchlostí dává načas se začátkem příběhu: v expozici se zbytečným puntičkářstvím popisuje organizaci dění po nehodě a ještě předtím několikrát opakuje situaci, kdy se mužský hrdina míjí se zprávou o osudovém neštěstí své ženy (která běží pokaždé někde v pozadí na televizní obrazovce). Opakovaný vtip ani opakovaná dramatická situace už nejsou vtipem ani dramatickou situací, zvláště když se kvůli nim hlavní hrdinové setkají až po pětačtyřiceti minutách (!) filmového času.
Sydney Pollack pojal svůj film s ležérností schopného rutinéra, který měl pod kontrolou všechny jeho složky, každý detail, ale pozapomněl na nutnost jejich vzájemné souhry. Když zůstaneme u výše použitého přirovnání, tentokrát jakoby přiléval vodu do ohně...

Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Cinema