Naprostí cizinci

Super konverzačka na téma soukromí a   partnerských vztahů v době mobilů, neboli v   době téměř neomezené komunikace s kýmkoli   kdykoli. Trochu umělá filmová situace odhaluje   naši vnitřní přirozenost, která nás svádí   zrazovat své partnery, přestože nesnášíme,   aby zrazovali oni nás. To, co se z konverzačky   vyvine, až tak překvapivé není, nicméně   poučení, že máme každý máslo na hlavě a   tudíž musíme odpouštět, je cenné.

Nevšední
Tedy kdo tenhle film zařadil mezi komedie jej   buď vůbec neviděl,nebo je mírně řečeno   nesvéprávný.100%ní konverzačka kdy čekáte   jaké tajemství díky otevřeným Pandořiným   skříňkám ve formě mobilních telefonů na   koho vyplave.A není jich zrovna málo.
Jak je   vidět nechá se natočit skvělý film   odehrávající se v jedné místnosti kde sedí   kolem stolu sedm přátel u večeře.

Musel jsem si trochu oddychnout a nechat doznít   emoce - asi jsem naivní, ale byl jsem šokovaný,   až znechucený. Ale co se týče filmu, resp.   zpracování námětu, klobouk dolů. Režisér si   téměř naprosto vystačil s jednou místností.   Vcucává to postupně, ale nepouští, snad až   při odlehčeném závěru, který však snímku   paradoxně dodal na vážnosti. Well done!

Skvěle natočený vztahový film
Tenhle film mi byl sympatický hned z několika   hledisek.

1. Minimalistické prostředí a   malý počet postav. Vše se odehrávalo v   prostoru jednoho bytu, nejčastěji u jednoho   stolu, sedm postav. Z tohoto téměř divadelního   pojetí dokázal Paolo Genovese vykřesat ve svém   filmu maximum – to miluji, když z něčeho   malého, skromného, bez nadbytečných scenérií   nebo efektů, dokáže tvůrce vytvořit   nádherné dílo (viděli jste francouzský film   Nalevo od výtahu? – podobné komorní pojetí,   skvělá komedie).
2. Vtipný nápad s   vyložením části svého soukromí v podobě   příchozí komunikace na mobil před ostatní,   navíc nádherně propracované, vtipné a   gradující paralelní zápletky (nádherná   třeba byla skrytá výměna mobilních telefonů   mezi dvěma přáteli u stolu kvůli utajení   vztahu s milenkou jednoho z nich, kdy nakonec   tento muž právě díky záměně mobilů musel   vysvětlovat intimní vztah s   přítelem).
3. Líbil se mi i způsob, jak se   děj vyvíjel, jak se měnila atmosféra u stolu -   že většina lidí - zpočátku byli veselí,   vtipní, sympatičtí - se ukázala jako lháři,   podrazáci a pokrytci, jejich veselí i zábava   zmizely a byly nahrazeny smutnou, někdy téměř   tragickou pravdou.
4. No jsme u herců –   neznámé tváře, skvělé výkony – to   přispělo k autentičnosti děje – hltal jsem   to s potěšením z toho hereckého koncertu a   těšil jsem se na každou další větu, gesto   nebo výraz tváře. I v jiných filmech jsou   skvělé výkony herců, ale tady byli hlavní   protagonisté zabíráni většinou z blízka či   v detailu a o to to bylo působivější.
5. Byť   se nejednalo o nějaké vysloveně vyhrocené   akční či psychologické drama, film měl spád,   ani chvilku nenudil, líbilo se míchání   veselých scén s dramatickými, bylo to takové   hezky vyvážené a navíc to cca od poloviny   začínalo nabírat docela silné   grády.
6. Navíc tenhle film vůbec není   plytký – má svou hloubku, každý si v něm   může najít to své, možná se z něj i   poučit. A navíc je tu i celospolečenské téma   – kolik jedinců ve „vyspělé“ společnosti   žije v podvodu a lži vůči svým nejbližším.   No a samozřejmě si můžeme položit otázku,   nakolik se nejen moderní technologie podepisují   na morálním poklesu lidí (tak mě tak napadá,   že kmen divochů v amazonském pralese žije z   morálního hlediska daleko čistší život než   většina lidí v civilizované   společnosti).
7. A konec – byť už   nevyzníval úplně vesele – tam jsem si cenil,   že po vyhrocených výměnách názorů a   dramatických scénách, kdy pomalu docházelo k   rozpadu partnerských i přátelských vztahů,   došlo alespoň někdy ke smíru, kdy dostala   šanci tolerance, snad i nějaké ty zbylé   střípky lásky a některé dvojice si k sobě   dokázaly najít zase cestu.

Večeře pravdy, nebo raději ne?
Zajímavej námět a nápad, slušné propojení   komedie a dramatu, ale konec přeci jen vyzní   jak?? Neprozradím mrkněte na film a uvidíte.   První půlka byla spíše pomalejší a moc mě   nebavila, druhá a hlavně v závěru nabírá na   obrátkách, vůbec není důvod tomu nevěřit.   Lžeme, podvádíme a přetvařujem se všichni,   někdo víc, někdo méně. A každej má svá   tajemství či skryté touhy. Škoda té první   půlky, dal bych jinak více hvězdiček, stojí   za shlédnutí.

Dvojí život díky mobilu
Moc pěkná hořká komedie z Itálie.Lidé mají   také svoji černou skříňku v podobě   mobilu.
Parta přátel,kteří se znají od   nepaměti, se opět schází u společné   přátelské večeře.Probíhá nenucená   konverzace a popichování,až se ujme nápad,že   všichni by mohli dát mobily na stůl a když   přijde jakákoliv zpráva,musí nahlas adresát   text přečíst,od koho je a případný hovor   pustit nahlas.Vždyť nikdo nemá co skrývat!Nebo   ano?!
Úžasná studie o dvojím životě   dnešních lidí,o přetvářce,povrchnosti,lhaní   a nalhávání.