Nařčení

Dle skutečné události...Hmm,,,Někdo zavolá do   fast foodu že je policista a řekne že   prodavačka okradla zákazníka.Nutí personál at   prodavačku svléknou a prohlídnou a možná i   něco více....To se múže stát opravdu jen v   USA .Každej Čech by s určitostí toho udajně   policistu poslal někam.Proto ani tento film   nehodnotím.

Pitomý film o pitomcích.
Co je mi platné, že je to zajímavý námět a   podle skutečného případu, když jeho   zpracování je ještě blbější než ti   zaměstnanci fastfoodu (a to je co říct!).   Těžká nuda. Kvůli ní nějaká empatie nemá   šanci. Tlačení na tupou scénáristickou pilu   a nekonečné, leč marné pižlání tématu   manipulace sociálně tupými lidmi,   živořícími na samotném dnu potravinového   řetězce. Jako nafouklá konzerva s prošlým   datem spotřeby konzumovatelné snad jen za   účelem ukojení úchylných choutek diváků   (navíc jen těch značně trpělivých). Jako   rádoby psychologická studie nepoživatelné.   Téma sice výživné a zdánlivě fakt maso, leč   postavy příběhu jsou pouhé sojové náhražky,   bez jakéhokoli obsahu živočišných   bílkovin.

Místy i nevěrohodné. Svlíknout   "zlodějku" a prohledat jí šaty? Dejme   tomu. „A teď její šaty odneste do SVÉHO auta   a nechte ho odemčené. To je náš BĚŽNÝ   POLICEJNÍ POSTUP“. A šéfová směny už   cupitá. ROFL! By mě zajímalo, jestli by   holčinu třeba taky strčili do trouby a zapnuli   hořáky (další běžný policejní postup :-).   Ačkoli, jak se říká: „Byls v Americe? Nebyl?   Tak neraď!“ A teď babo raď, jak to ohodnotit.   S přihlédnutím k faktu, že kdyby se v tuposti   soutěžilo na Olympiádě, tak Američani   posbírají většinu medailí. Ostatně Craig   Zobel by v kategorii tupý a nudný scénář roku   taky bral nejmíň bronz.

Příběh natočený podle skutečné události.   Popisuje zážitky americké pracovnice fastfoodu   Louise Ogbornové. Ta se stala obětí šílené   hry při které byla obviněna z krádeže peněz   a následně ponížena. Je neuvěřitelné, kam   až může dojít manipulace s lidmi. Dreama   Walkerová zde exceluje v dosti odvážné roli.