Naše malá sestra

Artový snímek o třech spolužijících   sestrách, které si po smrti svého otce vzali k   sobě domů svou nejmladší a navíc nevlastní   sestru. Scénář je založený na manga sérii   „Umimachi Diary“ Akimiho Yoshidy, takže i   když to může být neuvěřitelné, i v tomto   případě se jedná o komiksový film. Artový   snímek znamená uchycení plného realismu s   opravdovou hloubkou, navíc s ohromnou dojemnou   atmosférou a smyslem pro jemný, tedy spíše   úsměvný, humor v rámci povah a psychologie   postav. Snímek prezentuje krásný a dojemný   příběh o rodině, ztrátě a vyrovnání se s   minulostí. A především je to o síle lásky a   sourozenectví. Starší sestry se musí se svou   mladší nevlastní sestrou naučit vycházet,   neboť žila v jiném prostředí a za jiných   podmínek, takže je povahově velmi jiná než   ony. Kromě své mladosti je hlavně veselá a   nezávislá, zatímco sestry jsou starší,   vážnější a zodpovědnější. Naučí se   nakonec spolupracovat a vytvořit si vzájemně   silné pouto? O tom to právě celé je. Film je   skutečně krásně natočený a odvyprávěný.   Režisér Hirokazu Koreʼeda se zaměřuje na   každodenní život sester a ukazuje, jak se   vyrovnávají se ztrátou otce a přizpůsobují   se novému životu. Za pozornost také stojí   umělecká hodnota. Koreʼeda vytvořil smysl pro   místo každého života za souběhu přelomů   ročního období. V jarních třešňových   květech a naopak v podzimním listí jsou symboly   nestálosti, které sice opadávají, avšak   život a tradice pokračují a přecházejí z   generace na generaci. Je v tom filozofie života a   smrti v pojetí japonské kultury, která je nám   hodně neznámá. Na příkladu třeba majitelka   kavárny čelící vážné nemoci a smrti, které   její přítel slíbí, že její smažená   makrela bude žít dál v jeho vlastní kavárně.   Svým způsobem je to taková směsice štěstí,   smutku a hlavně lásky, která zůstane, když   někdo navždy odejde. Kdo má v jádru duše   alespoň nějakou lidskost a porozumění, toho   takto vyobrazené vyprávění dojme a zanechá ne   zrovna malý pocit naděje.