Noční motýl

Film Noční motýl se natáčel od února 1941, ke své životní roli se v něm dostala Hana Vítová, která do té doby sehrála padesát filmových rolí v průměrných melodramatech a komediích. Vítová zde hrála vychovatelku Martu Dekasovou, která přijde o práci a nechá se svou přítelkyní Anči (Adina Mandlová) přemluvit k práci v nočním podniku. Zde se do ní zamiluje mladý student Michal (Rudolf Hrušínský), který ji nakonec zastřelí, když se Marta náhodně setká se svou dávnou a tajnou láskou nadporučíkem Vargou (Gustav Nezval). Tvůrci filmu v čele s režisérem Františkem Čápem věnovali tomuto secesnímu melodramatu velkou pozornost a všichni zúčastnění herci odvedli mimořádné výkony (kromě jmenovaných to dále byli Svatopluk Beneš, Marie Glázrová, Jaroslav Marvan, Eduard Kohout a další). Adina Mandlová vedle Hany Vítové vynikla v roli prostitutky, která s ironickým nadhledem bere svůj bohémský život. Za tento herecký výkon dostala Mandlová roku 1942 Národní cenu. Filmu byla věnována značná pozornost v médiích a při premiéře 10.10.1941 měl obrovský úspěch. Noční motýl byl uveden a vyznamenán také na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách a dostal se i do dalších evropských zemí. Kromě Adiny Mandlové dostali Národní cenu také režisér František Čáp, kameraman Ferdinand Pečenka a architekt Jan Zázvorka.

V posádkovém městečku na konci století přijde vychovatelka Marta o místo, protože její zaměstnavatelka žárlí na úspěchy krásné ženy u důstojníků. Marta je maloměstskou společností morálně odsouzena, když lehkomyslný poručík Kala prohlásí, že ji svedl. Martě nezbývá než se živit jako zpěvačka v pochybném nočním podniku.

Vychovatelka Marta přijde o místo, protože se kolem ní točí mnoho důstojníků z posádky. Živí se potom jako barová zpěvačka v podniku pochybné pověsti. Morálně sice upadá, svou jedinou lásku poručíka Vargu, který jí opovrhuje, však miluje tím nejhlubším citem.

Filmová kariéra Františka Čápa se vyznačuje velkou žánrovou pestrostí, česká část jeho tvorby je však přece jen tematicky sevřenější. Režisér doma natáčel snímky především podle klasických literárních předloh, k tomu režíroval i dvě vysoce stylizovaná, kosmopolitně laděná melodramata Noční motýl (1941) a Tanečnice (1943). Melodrama přitom nepředstavovalo v československém filmu frekventovaný žánr. Sentiment byl vlastní spíše romantickým titulům vycházejícím z tzv. červené knihovny. Do ní Noční motýl ovšem v žádném případě nepatří.

Čápův film se vzpouzí realistickým tendencím, místo nich nabízí snovou a smyslnou atmosféru podobnou dílům Douglase Sirka či Josefa von Sternberga. Odehrává se ve fiktivním městě a kromě odkazů na secesní estetiku v něm nenajdeme znaky konkrétní doby ani místa. Příběh sleduje osud vychovatelky Marty pracující v posádkovém městečku. Její půvab obdivují mnozí důstojníci, ona se však zamiluje do ženatého Vargy. Nešťastná láska vede hrdinku na mravní scestí a tato cesta je vyobrazená tak, že dobová kritika pochybovala, zda už není snímek příliš nemravný. Tragická figura ženy toužící po milovaném muži ovšem beze zbytku naplňuje námět typický pro melodrama.

Hlavní ženskou roli ztvárnila Hana Vítová. Ta se od počátku 30. let objevila v desítkách úloh, právě postava Marty se téměř v závěru její kariéry stala její nejvýznačnější. Jen na první pohled může její výkon působit křečovitě. Hluboké niterné prožitky ženy toužící po velké lásce tu česká hvězda ztvárnila nesmírně přesvědčivě. City zprostředkovává i způsob rámování tváře hlavní hrdinky. Velký detail na obličej Vítové představuje klíčový prostředek k dosažení kýženého emocionálního vyznění celého snímku. Onu tvář navíc doplňují klobouky, jejichž tvar a barva odpovídá vývoji vyprávění. Na kostýmech sdělujících informace o postavách stejně dobře, ne-li lépe než slova Čáp spolupracoval s malířem a kostýmním návrhářem Ferdinandem Váchou.

Marie Barešová
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

Odehrává se na konci minulého století v jednom z malých posádkových městeček. Jeho hlavní hrdinkou je půvabná dívka Marta Dekasová, která pracuje jako vychovatelka v měšťanské rodině posádkového města. Není však šťastná. Její zaměstnavatelka podvědomě žárlí na její mladistvou krásu, eleganci a pozornost, kterou jí věnují důstojníci místní posádky, zejména pak lehkomyslný poručík Kala. Martě je lhostejný, protože se na první pohled zamilovala do vážného a věčně zasmušilého nadporučíka Vargy. Ten však miluje svou manželku, herečku Helenu, a jiné ženy pro něj neexistují. Když však Marta přijde o místo, kvůli žárlivosti své zaměstnavatelky, ubytuje se v malém hotýlku. Ráno po důstojnickém plese je vyhlášen poplach a vojáci nakvap opouštějí město. Kala se přichází s Martou rozloučit a téměř proti její vůli ji učiní svou milenkou. Netají se tím, že dívku svedl, a ta je maloměstskou pokryteckou společností morálně odsouzena. Brzy se jí však nabaží a opustí ji. Marta se odstěhuje ke své někdejší kamarádce Anče, která se pod jménem Kiki živí prostitucí. Na její doporučení se stane barovou zpěvačkou v podniku pochybné pověsti. Nakrátko jí zalichotí čistá láska mladého studenta Michala, opětovat ji však nemůže, protože stále ještě miluje Vargu. Po bujné silvestrovské noci se se svou láskou poprvé políbí...

Zdroj: Nova

"Noční motýl v lásce znamená, že je marná, že je ztracená" zpívala hlavní hrdinka filmu v písni, která se zařadila mezi evergreeny nejen kvůli nesmrtelné melodii Císařského valčíku Johanna Strausse (v úpravě Romana Blahníka), ale především kvůli příběhu, který jako ústřední hudební motiv provázela. Film Noční motýl (1941) natočil režisér František Čáp podle povídky Staša z knihy Vojtěcha Mixy Medvědi a tanečnice a podle scénáře, na němž spolupracoval s Václavem Krškou. Vypráví příběh nešťastné lásky, která stáhla slušnou dívku do bahna nevěstince.
Na první pohled slzotvorná kalendářová historka pro nepříliš náročné paní a dívky však dostala díky citlivému scenáristickému zpracování a suverénnímu režijnímu pojetí nové dimenze. Tvůrci zdůraznili především psychologické akcenty melodramatického příběhu v přímé závislosti na historických a sociálních podmínkách, v nichž se příběh odehrával. Film sám byl pojat jako velkorysá kostýmní podívaná, k níž výtvarně bohaté období konce století dodávalo všechny předpoklady (výtvarník filmu Jan Zázvorka jich dokonale využil), a odehrával se v jakémsi geografickém vzduchoprázdnu, i když mnohé reálie (třpyt důstojnických uniforem, pompéznost dámských toalet) zřetelně upomínaly na staré Rakousko-Uhersko, což podtrhoval i ústřední hudební motiv ze Strausse.
Řemeslnou dokonalost filmu, jehož režisér neponechal jediný detail náhodě, zdůraznily i znamenité herecké výkony především Hany Vítové v roli "padlého anděla", vychovatelky Marty (její pravděpodobně nejlepší výkon před kamerou) a Adiny Mandlové v menší, ale pro příběh velmi důležité roli její přítelkyně, prostitutky Kiki. Mezi představiteli mužských postav se objevila také slavná jména jako Gustav Nezval, Svatopluk Beneš, Rudolf Hrušínský a Eduard Kohout. Vznikl film, který ve své době prokázal životaschopnost a úroveň české kinematografie i v omezených protektorátních podmínkách.
Česká televize