Obávaný

Další z filmů o jedné z   režisérských osobností,   který se nazývá   životopisným, ale do duše   režiséra a jeho manželky   Anne Wiazemsky nikdo nevidí.   Zejména ve vztazích mezi   manžely musí dojít k   určité fabulaci a   podřízení se základní   lince příběhu. Jean-Luca   Godarda uznávám jako jednoho   z nejlepších francouzských   režisérů (i přes jeho   marxistické názory v   určitou dobu) a mám v   oblibě většinu jeho filmů.   Když ve filmu prohlásí své   filmy "Pohrdání",   "Bláznivý   Petříček" anebo   "Vojáček" sám za   "sračky", rve mi to   srdce. Ve filmu se mi líbí   výpověď o společnosti   šedesátých let, o době   francouzských barikád v   ulicích Paříže v roce   1968, střety na akademické   půdě, odkud byl i sám   Godard několikrát studenty   vypískán. Někdy to vypadá,   že i režisér sám tápe a   zůstává se svými   radikálními názory   osamocen. Nebere v potaz ani   rozumné výčitky Anne,   které se postupně Jean-Luc   odcizuje, což vyvrcholí po   demonstrativním pokusu o   sebevraždu. Příběh mi   přinesl mnoho nových   poznatků o době a hlavně o   Godardovi, i když něco z   toho beru s rezervou.