Obávaný

Další z filmů o jedné z režisérských   osobností, který se nazývá životopisným, ale   do duše režiséra a jeho manželky Anne   Wiazemsky nikdo nevidí. Zejména ve vztazích   mezi manžely musí dojít k určité fabulaci a   podřízení se základní lince příběhu.   Jean-Luca Godarda uznávám jako jednoho z   nejlepších francouzských režisérů (i přes   jeho marxistické názory v určitou dobu) a mám   v oblibě většinu jeho filmů. Když ve filmu   prohlásí své filmy "Pohrdání",   "Bláznivý Petříček" anebo   "Vojáček" sám za "sračky",   rve mi to srdce. Ve filmu se mi líbí výpověď   o společnosti šedesátých let, o době   francouzských barikád v ulicích Paříže v   roce 1968, střety na akademické půdě, odkud   byl i sám Godard několikrát studenty   vypískán. Někdy to vypadá, že i režisér   sám tápe a zůstává se svými radikálními   názory osamocen. Nebere v potaz ani rozumné   výčitky Anne, které se postupně Jean-Luc   odcizuje, což vyvrcholí po demonstrativním   pokusu o sebevraždu. Příběh mi přinesl mnoho   nových poznatků o době a hlavně o Godardovi, i   když něco z toho beru s rezervou.