Opři žebřík o nebe [DCP]

Respektovaná dokumentaristka Jana Ševčíková po šesti letech dokončila svou metodou soustředěného a neuspěchaného pozorování reality časosběrný autorský dokument Opři žebřík o nebe, jehož název odkazuje na biblický Jákobův sen o setkání s Bohem. V Institutu Krista velekněze v Žakovcích ve slovenském okrese Kežmarok, kde nacházejí přechodné útočiště bezdomovci, bývalí vězni, mladiství z dětských domovů, tělesně postižení, týrané matky s dětmi, bývalé prostitutky, alkoholici, feťáci i gambleři, natáčela pět let spolu s blízkým spolupracovníkem, kameramanem Jaromírem Kačerem. Centrum přes dvě desetiletí buduje charismatický farář Marián Kuffa (nar. 1959) s lidmi z okraje společnosti, kteří zde dostali příležitost začít znovu, pokud však respektují jasně daná pravidla. I přes skryté touhy je přímočarý a chlapský kněz ve své víře pevný, nezápasí s Bohem, ale s neustálým přílivem potřebných. Několik silných osobních příběhů klientů, kteří se občas ocitnou kvůli prohřeškům mimo komunitu, a zaměstnanců centra (vesměs bývalých „hříšníků“), odráží Kuffovo úsilí, jeho nevyčerpatelnou energii a odhodlání jít pořád kupředu, přestože zažívá častá zklamání a musí překonávat mnohé překážky. Farář věří, že i ti nejhorší se mohou napravit a dílčí výsledky jej obohacují. Muž regeneruje ve vzácných chvílích samoty při jízdě na koni v okolní krajině, jež ho naplňuje mírem ve všech ročních obdobích. – Na provoz farnosti a nekončící stavební činnost při rozšiřování centra svépomocí přispívá katolická církev, Evropská unie, dárci i stát. – Autorka nepodléhá fascinaci inspirativní osobností, avšak podobně jako protagonista i ona vyniká empatií, přičemž zároveň klade důraz jak na vizuální zpracování, tak na zvukovou stopu s pozoruhodně pojatou hudební složkou. Dílo věnovala své matce. – O působení Mariána Kuffy vznikly již dva dokumenty režiséra Ladislava Kaboše: Kde končí naděje, začíná peklo (2003) a Všechny moje děti (2013), jenž byl uveden i v kinech.

Zdroj: -kk- / NFA

Otázka, zda může být víra odpovědí na utrpení sociálně vyloučených, rezonuje v portrétu katolického kněze Mariána Kuffy, který u vesnice Žakovce ve slovenských Tatrách vede faru poskytující azyl propuštěným vězňům, alkoholikům, narkomanům a dalším potřebným. Během pětiletého natáčení se autorce podařilo zachytit vývoj vztahů kněze a obyvatel jeho fary, které o sobě nechává volně vyprávět a jež poctivě sleduje v jejich individuálních osudech.. Snímek zachycuje heroismus Kuffovy víry a zároveň nechává zaznít mnohohlasé svědectví o bídě a zmaru, které zaznívá z úst jeho svěřenců.
MFDF Jihlava 2014

Katolický kněz Marián Kuffa žije v malé vesnici pod slovenskými Tatrami. Za posledních dvacet let vytvořil z místní fary bezpečný přístav pro více než dvě stě lidí v nouzi. Bezdomovci, alkoholici, narkomani, mladiství z dětských domovů, tělesně postižení či týraní. „Připadám si jako potápějící se loď. Vytáhnu jednoho a druhý se potopí. Ale kde je záchranná vesta? Toho nechám držet za desku, tomu vykloubím ruku, toho drapnu za vlasy, dalšího za nohu, druhého za ruku, táhnu za loket, bolí, žádný bonton, jednoduše chytám je, aby žili,“ říká Kuffa, který se po ranní mši převlékne do montérek, aby celý den se svými chráněnci pracoval. Neokázalý snímek není jen portrétem obětavého muže, který se ve svých třiceti letech vzdal koníčků a romantického mládí, aby mohl nastoupit do kněžského semináře, ale i zamyšlením nad komplikovanými osudy sociálně vyloučených. Film o lidském milosrdenství, podobách víry a o tom, co to znamená žít pro druhé.
MFF Karlovy Vary 2014