Otcové a dcery

Člověk celou dobu čeká, odkud přiletí ten   problém, který odůvodní její děsné   chování, ale do konce filmu se nedočká, takže   se to něco muselo udát mezi smrtí otce, kdy   končí mladá Kate, a sezení před školou, kdy   začíná Kate dospělá. Jediné drama   obstarává tatínek svými záchvaty a trochu   teta svým pitím. Tak tedy nevím. Hlavní   hrdinky mi není ani lito, ani se s ní nedokážu   nijak jinak ztotožnit, v polovině filmu jsem   nabyla dojmu, že pointa bude chabá nebo žádná   a nespletla jsem se. I tak se ten film tváří   jako děsnej biják, tak si snad pár povrchních   spokojených diváků najde. I když se film   hrozně vleče, tak jsem to dokoukala, ale ten   scénář mě teda hodně zklamal.

Film mě zaujal nejvíce rolí Russella Crowa,   otce bojujícího o svá práva. Celkové téma   příběhu nepatří mezi mé oblíbené, vztahy   rodičů a dětí, zvláště když jde o citlivé   téma svěření do péče nebo upírání   setkání s dětmi, což pramení z mých   vlastních zkušeností se soudy. Nebyl jsem   rovněž nadšen z neustálého střídání   časových rovin v příběhu, které jsem vnímal   jako zmatečné a pouze vysvětlující chování   Katie, bramborového lupínku, v dospělosti.   Příběh útočí na city diváka, ale hlavně   díky Crowovi nelituju.

Skoro dvě hodiny dramatu o traumatu z dětství   které hlavní hrdinku naruší tak, že se vám   to tvůrci budou snažit tak dlouho vysvětlovat.   Zajímavé jsou dvě časové osy příběhu, ale   to je asi tak všechno. Výkony herců nebaví,   trochu toporný Crowe a vykulená ubrečená   Seyfried se vás bude snažit dojmout obvyklým   klišé o nepochopení svého jednání, který   nakonec pochopíme všichni a bude happyend.   Jenže to pro dobré drama nestačí, škoda.   Režisér věnoval film svým dětem a na ostatní   moc nemyslel. Pro mě zklamání z promarněné   příležitosti, ale ostatní se třeba rádi   dojmou a zabrečí.

Tento film nie je o uzmierňovaní sa otca a   dcéry po dlhých rokoch, ako je tu uvedené v   popise od distribútora. Film je o vyrovnávaní   sa s ťažkými stratami, ktoré počas života   utŕžime, o tom, ako nás to, čo nám život   prinesie ovlyvňuje. Ide o pekný, avšak emočne   silný a smutný príbeh, ktorým pozorujeme dve   časové roviny deja. Prvú, z roku 1989, kde sa   slávny, oceňovaný spisovateľ v podaní   výborného Russella Crowe-a snaží po tragickej   smrti svojej manželky pri autonehode snaží   postarať o svoju dcéru, Katie. Výchovu mu   sťažuje nielen duševná porucha spôsobená   danou autonehodou, ale aj jeho švagor a   švagriná, ktorí mu jeho dcéru chcú zobrať do   adopcie. Druhá príbehová línia zobrazuje už   dospelú Katie (Amanda Seyfried), poznačenú z   tragédie z detstva vyrovnávajúcu sa so svojími   vnútornými démonmi a strachom promiskuitným   spôsobom života a alkoholom... Nech znie príbeh   trochu jednoducho, ide vskutku o veľmi pútavo   natočený film. Výborná, výbornými hereckými   výkonmi vyšperkovaná rodinná dráma (vedľa   skvelých hereckých výkonov skutočne excelujú   Amanda Seyfried a Russell Crowe), ktorej nechýba   množstvo emócií, napriek tomu mi film   nepripadal, že by chcel vyvolávať emócie   nasilu. Musíte avšak očakávať istú dávku   melodrámy, ako to u filmov od Gabriela Muccina   býva. Komu ale sadli jeho predchádzajúce   počiny, ten si určite prijde na svoje aj tu.   Videl v kine 2x /95%