Paličova dcera

"Paličova dcera", divadelní hra Josefa Kajetána Tyla, byla poprvé provedena v odpoledním představení 2. února 1847, ještě pod názvem "Pražská děvečka a venkovský tovaryš" čili "Paličova dcera" tedy téměř před 165 roky. Tyl v ní předvedl svět hodných lidí, jejichž dobrota konečně vítězí nad křivdou. Je to především poctivé děvče Rozárka, která dovede trpět bezpráví, jen aby zachránila milovaného otce.

Tyl v ní zidealizoval vzor milenky, dcery a obětavé sestry. Její nápadník Antonín Jedlička je také člověk veskrze hodný, bez stínu nepravosti nebo přetvářky. Plátenice Šestáková je dobračka, pod zdánlivě drsnou slupkou, bije zlaté srdce. A tak i jiní, byť i měli lidské slabosti. I ten Podleský, zprvu bezcitný, nakonec zjihne a slibuje státi se dobrodincem mladých manželů. A aby do rámce zapadl i palič Valenta, o to se tehdy postaral upravovatel původní hry dr. František Kožík tím, že jej přetvořil na člověka spíše nešťastného, osudem štvaného, nežli zlého.

Ale i jinak zasáhl do původní Tylovy hry některými změnami v ději i osobách, tak přidal soudní scénu, upravil závěr a zmodernizoval dialogy. Ale základní příběh ponechal a tak za spolupráce režiséra Vladimíra Borského zůstalo kouzlo dobré tylovské lidové hry, působící zejména na široké obecenstvo. Z herců Lída Baarová jako Rozárka zůstala věrna Tylovu idealizačnímu pojetí půvabem a prostotou a především jasnou, čistou mluvou, která zůstávala stále téměř výsadou této naši herečky. Zdeněk Štěpánek zahrál nešťastníka a ztroskotance se zdůrazňovaným realismem. Růžena Nasková, podala svou dobračku tetu nejlépe ve chvílích, kdy její zdánlivá nepřístupnost roztává teplem dobrého srdce.

Karel Höger vytvořil ve své postavě venkovského tovaryše, jemuž dal vzhled spíše učitelského pomocníka, mladého muže sice hodného a mírného, ale ne zakřiknutého, který se dovede vzepnout k zápasu za právo proti bezpráví. Jaroslav Marvan rozmnožil v koňském handlíři Podleském galerii svých rázovitých postav. S Jeremiášovou hudbou je to dobrý lidový film, a tehdy za Protektorátu jistě i mravně povzbudivý.

POZOR SPOILER

V městečku Květoliby probíhá mše. Zážitek pro místní drbny. Těm neujde, jak Rozárka Valentová pokukuje po mistru krejčovském Antonínovi Jedličkovi. Zvláště Bětušce to vadí, protože si na něj také myslí. Starý Valenta je místní opilec. Dávno majetek i chalupu prolil hrdlem, ještě je dlužen místnímu lichváři Podleskému, kterýžto však dělá oficiálně něco jiného. Je totiž koňař. Jednoho večera u muziky přichází jedna z Rozárčiných sester a sděluje otci, že maminka zemřela. Ještě hůře daří se nyní Valentům, a to ještě Běta strojí proti Rozárce úklady. I Podleský jí činí návrhy, které ona odmítá, a on tedy míní uplatnit své právo věřitele. Když přijde starý Valenta z hospody opět opilý, bere Rozárka obě sestřičky a odchází z domu. Otec jen nešťastnou náhodou zapaluje dům.

Rozárka se ocitá u své tety Šestákové, která ji zde nejprve nechce, ale pak ji přijme. Dá jí práci, té se Rozárka nebojí, takže se zde mají velmi dobře. Až jednou se zde objeví zubožený otec a přiznává se k zapálení. Jenže z toho je vzápětí obviněna Rozárka, a ta, aby otec nebyl vězněn, béře vinu na sebe. Nu, a končí v kriminále. Dochází k prvnímu soudu, kde se zjišťuje, zda by byla Rozárka takového činu schopná. Jako svědek se zde ocitá i Podleský. Snaží se Rozálii přitopit. Jenže jinde hledá Antonín Jedlička jejího otce, aby on u soudu vydal svědectví. Podaří se mu to včas?

Těžký život má Rozárka ve vesnici s malebným názvem Květoliby. Její otec, šumař a opilec Jan Valenta nejprve svým pitím a nepořádným životem utrápil její matku a nyní sužuje život jí a dvěma mladším sestrám Kačence a Madlence. Žijí ve velké chudobě a navíc jim hrozí ztráta střechy nad hlavou, protože se šumař zadlužil u koňaře Podleského. Ten by rád získal Rozárku a slibuje, že Valentovi odpustí všechny dluhy. Jenže dívka miluje Antonína, syna vdovy Jedličkové a s Podleským, pověstným také tím, že své služky bezohledně nutí, aby mu byly po vůli, nechce mít nic společného. Když Rozárka odjede i s mladšími sestrami k tetě do Prahy, otec opuštěný dům zapálí. V podezření je Rozárka…

Filmové drama natočil podle stejnojmenné divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Vladimír Borský, který se také společně s Františkem Kožíkem a Otakarem Růžičkou podílel na scénáři. Hlavní part Rozárky svěřil režisér Lídě Baarové, pro níž to byla jedna z posledních rolí v českém filmu.

TV Nova

Ovdovělý šumař a opilec Valenta a jeho tři dcery žijí ve velké chudobě. Hrozí jim ztráta chalupy, neboť Valenta se příliš zadlužil u koňaře Podleského. Podleský, známý tím, že si ze svých služek bezohledně dělá milenky, by rád získal nejstarší Valentovu dceru Rozárku. Slibuje za to Valentovi odpuštění dluhů. Rozárka však odmítne otcově žádosti vyhovět. Miluje Antonína, syna vdovy Jedličkové. Jedličková přesvědčí Rozárku, aby se s jejím synem rozešla a umožnila mu tak bohatý sňatek, nutný k otevření živnosti. Po prudké hádce s opilým otcem opustí Rozárka se sestřičkami vesnici a odchází ještě v noci do Prahy k tetě, která se po jistém zdráhání děvčat ujme. Valenta po jejich odchodu v noci zapálí dům a uteče. Četníci žhářství vyšetřují i v Praze. Když přijdou k tetě, Rozárka, aby ochránila otce, vezme vinu za požár na sebe. Je odvedena do vězení a postavena před soud. V poslední chvíli před rozsudkem přivádí Antonín, který zůstal Rozárce věrný, před soud Valentu a ten se přizná k paličství. Podleský, který svým svědectvím nejvíc Rozárce ublížil, slibuje, že Rozárku s Antonínem finančně zajistí.

Zdroj: NFA