Parfém: Příběh vraha

Jean-Babtiste Grenouille má vlastnost génia – svým nosem dokáže zachytit, detailně popsat a charakterizovat všechny vůně, které se kolem něj mihnou. Okamžitě rozpozná jejich složení, míru použitých komponentů, čehož využívá pro výrobu těch nejúžasnějších parfémů na světě. Zoufale však touží po vytvoření dokonalé vůně. Naprosto zbavený citu se rozhodne vytvořit démonickou vůni, jejíž základní esencí bude vůně mladé dívky, nevinné a čisté. A učiní pro to vše...

Nákladný kostýmní thriller Parfém: Příběh vraha, natočený podle stejnojmenného bestselleru Patrika Süskinda, je poněkud překvapivě dílem Toma Tykwera, který se dosud zaměřoval spíš na komorní vztahová dramata ze současnosti. V historickém příběhu Jeana-Baptisty Grenouille uplatňuje německý filmař téma nevšední posedlosti, dovedené až do metafyzické roviny, a důraz na vytříbenou vizuální i zvukovou stránku vyprávění. Protagonista se narodil v roce 1730 na „nejsmradlavějším místě tehdejší Evropy“, pařížském rybím trhu. Pozvedl se z nouze a nicoty (a posléze se do nich zase vrátil) prostřednictvím svého neskutečně jemného čichu. Jean-Baptiste dosáhne špičkových voňavkářských dovedností jen proto, aby mohl „zachytit a uchovat vůni krásy“. Jeho pohnutky však nejsou nezištné ani nevinné: parfém, jímž chce upozornit svět na svou existenci, získá z těl zavražděných panen. Grenouilleův život se odehrává ve stínu zvláštní, temné rovnováhy: mladík na cestě za svým cílem zanechává smrtící stopu, protože nejprve shodou osudových náhod hynou všichni, s nimiž se setkal (matka, majitelka sirotčince, nevinná dívka s mirabelkami, koželuh Grimal, voňavkář Baldini), a posléze on sám začíná v proslulém voňavkářském městečku Grasse smrt rozsévat úmyslně, byť se stejnou chladnokrevnou bezelstností jako předtím…. Ani zázračný parfém, složený z esencí třinácti dívek (s důrazem na poslední oběť, krásnou šlechtičnu Lauru Richisovou), ovšem mladíkovi neotevře cestu k uspokojení: získal pouze neomezenou moc ovládat své okolí. „Muž bez vlastností a bez pachu“ Grenouille je ubohá, nevzhledná, amorální zrůda, jež je zároveň tragickou „autistickou“ postavou, vzdálenou navždy „normálním“ emocím. City ostatně ve vyprávění, soustředěném vesměs na cynické ziskuchtivé typy, téměř nemají místo (jedinou výjimkou je Lauřin otec, který však ve vztahu k dceři uplatňuje – byť ve snaze zachránit jí život – až násilnicky majetnický pud). Komplikovaný koncept postavy, s níž se nelze ani ztotožnit, ani ji litovat a pro jejíž zločinné jednání neexistuje omluva, dotváří hlas vypravěče (John Hurt), komentující dění tak trochu ve stylu Kubrickova Barryho Lyndona. Odtažitý dojem z protagonisty (hraje ho záměrně ambivalentním způsobem Ben Whishaw), jehož sledujeme od zrození ke smrti v průběhu dvaadvaceti let, se režisér pokouší vyvážit bohatým, intenzivně barevným „krásným“ obrazem (jehož součástí je ovšem i záměrný důraz na ošklivost nebo bizarnost ve stylu dobových malířských pláten). Kameraman Frank Griebe se skutečně snažil „zfilmovat vůni“, navzdory tomu – a oproti literární předloze - film zůstává pouze velkoryse pojatým, efektním stylovým cvičením. Vedle vizuální atraktivity poskytuje zážitek i téměř všudypřítomná hudba, kterou z větší části složil sám Tykwer. – Zajímavostí titulu, patřícího k nejdražším evropským projektům (rozpočet padesát milionů eur), je i velkorysé obsazení vedlejších rolí (Dustin Hoffman, Alan Rickman). – Snímek vznikal částečně i v České republice (na tricích se podílela společnost UPP).
-ap-, Filmový přehled 2006/12