Paříž, Texas

Jeden z mála filmů, který na mě zapůsobil do   hloubky mojí duše. Být ve víru emocí by byl   asi ten nejvhodnější výraz pro to, co jsem   mohla přes dvě hodiny sledovat, aniž bych si tu   délku vůbec uvědomovala. Od prvního momentu,   kdy jsem spatřila Trevise, který ztratil paměť   i řeč mně bylo jasné, že půjde o   mimořádný zážitek. A byla to pravda. Velmi   silný, lidský a hluboký příběh o muži,   který utíká před stíny minulosti, aby našel   klid v duši, který před čtyřmi roky ztratil.   Slova na papíru nestačí zachytit moje pocity z   filmu (já vím, zní to pateticky, ale je to   tak), kde slovo láska má mnoho podob, od lásky   bolestné, žárlivé, odpouštějícící a   nakonec té nejvyšší, obětující se ve   prospěch štěstí toho druhého. Závěrečná   finální část, která se odehrávala při   rozhovoru u zrcadla a kde se překrývá tvář   Trevise s tváří Jane mě už úplně dostala.   Nádherný film s úžasnou atmosférou,   perfektní kamerou s jejími skvělýmí záběry   a v neposlední řadě chválím nezapomenutelný   soundtrack o který se postaral Ry Cooder. Film,   který z mé hlavy hned tak nevyprchá..

Je to tak, jak jsem tušila - pro plnohodnotný   zážitek z tohoto díla musím, alespoň ze   zkušenosti některých uživatelů, dozrát.   Trošku zklamání, neboť o své zralosti jsem   měla dosti vysoké mínění, nuž, divák míní   a Wim Wenders mění... Nemohu však tvrdit, že   se zážitek nekonal - hudební složka pro mě   odehrála hlavní roli, za krk jí dýchala kamera   a i samotné pojetí příběhu o rodinné   soudržnosti, lásce, bolesti, prozření,   odpuštění a obětování se nebylo bez kouzla,   i když, pravda, trochu časově přepáleno.   Víc, než okolnosti rozdělení a smíření   hlavní dvojice mě fascinoval malý Hunter a   především Travisův bratr Walt: " Budu   potřebovat peníze a kreditní kartu".   "Není problém". To hovoří za vše.

prostě Wim Wenders
Opět jeden z filmů, které nelze hodnotit,   které nejsou víceméně o ničem, jen prostě o   životě. Jednoznačně nejlepším hodnocením je   fakt, že i při nadstandardní stopáži bych   ještě přivítal "rozpitvání"   některých scén. Paříž, Texas je   jednoznačně filmem, který se nejen usadil v mé   paměti, ale určitě i do mého srdce, a to   navždy. A věřte, že takových filmů není   mnoho. Plných pět hvězd si zaslouží nejen   režie, ale i kamera, hudba a volba lokace. O   skvělých výkonech dospělých herců se nemá   smysl zmiňovat, ale představitel dětské role   jim sekunduje beze zbytku. Kam se hrabe tolik   obdivovaný a vychvalovaný Macaulay Culkin,   která však okouzluje jen svou dětskou   rozverností a bezprostředností. Takovéto   filmové dílo je mi trapné i jen neuměle a   laicky komentovat. Je nutné jej vidět a   prožít. Pokuste se o to.

Nádhera
...a to jsem si myslel, že už mě Wenders   nemůže ničím překvapit.
Konečně jsem   skouknul tehle film - legendu a jsem nadšen.   Zážitek roku, co se týká filmového   "umění", ne průmyslu ve stylu a lá   Hollywood, tam mají zcela jiné priority a   velikány. Tempo, jak vystřižené ze starých   sovětskýchbaladickopsychologických filmů, k   tomuto tématu a stylu vyprávění naprosto   vhodné, kamera fantazie, poušť je působivá,   barevná, suchá (to nepíšu jen tak, ta suchost   je tam cítit, že člověk dostane žízeň),   hudba Ry Cooder, jistota... O hercích, všech,   plné absolutorium. Všichni chválí hlavního   představitele, samozřejmě, ale ten malý   blonďák...to bylo něco.
Wenders je velký   vypravěč, jakých je v současném filmu   poskromnu. A tenhle film je toho zářným   důkazem: jednoduchá zápletka, ovšem   předvedená dokonale.

Opravdu velký filmový příběh. Silné emoce,   fantastický výkon H.D.Stantona, skvělý   hudební doprovod Ry Coodera, který podmalovává   obrázky podobným způsobem jako Neil Young   Mrtvého muže. Tempo je pomalé (ve chvíli, kdy   se má za polopropustným sklem poprvé objevit   Jane, to hraničí s psychickým terorem), ale   zrak k obrazovce jako přikovaný. Způsob, jakým   toho Wenders dosahuje, se mi nedaří definovat,   jen se nechávám unášet. Procítěné a   nadčasové.

Můj oblíbený Harry Dean Stanton jako Travis.   Šťastné spojení road movie s milostným   motivem. Wim Wenders to přesně trefil: záběry   okolní přírody smyslově souzní s citovými   pocity hlavních hrdinů, které jsou tak pro nás   daleko pochopitelnější.

Pomalu plynoucí drama, které i když ubýhá   hlemýždím tempem divák od něj neodtrhne oči   a jeho pomalost mu pomáha k vytvoření úžasné   atmosféry. Wim Wenders před námi rozehrává   příběh muže, který ztratil řeč i paměť a   sám bloudí vyprahlou pouští. Později ho   nachází jeho bratr, který mu poví, že měl   ženu a syna o kterého se teď stará on sám.   Později se začne se synem sbližovat a rozhodnou   se, že najdou ženu, která je oba opustila.   Filmem nás provází vynikající kamera a   výborná doprovodná hudba. Největší plus   filmu je však skvělý výkon Harry Dean   Stantona, který divák ocení především ve   scénách se synem nebo při závěrečné   konfrontaci se ženou.

Neobycejne silny, ale jednoduse natoceny   melancholicky film o obycejnych vecech... Skvela   hudb a kamera, herecke vykony jakbysmet.

Film je to zajímavej, to jo, navíc má takový   ty ''záseky'' který mám ve snímcích rád...   (borec jde krajinou neznámo kam, nemluví,   nereaguje a nikdo neví proč...) ale přesto jsem   z něho úplně nadšenej nebyl. Asi mě nesedí   styl výprávění, který používá Wenders,   protože mám vždy z jeho filmů smíšený   pocity. Kromě Buena Vista, to je mazec!!!