Persepolis

Volbu, ztvárnit tento   příběh animací, považuji   za velmi šťastnou.   Souhlasím s názorem, že   hraná verze by zřejmě   nedosáhla takového účinku.   Mimo to, že nás film ve   zkratce provede nedávnou   historií Íránu, je pohled   na život v něm, jelikož se   jedná o pohled „ze   vnitř“, daleko   uvěřitelnější a   upřímnější. Pohled,   hodnocení a chápání   jednotlivých situací očima   dítěte, konfrontace   dospívající dívky se   západní kulturou, život a   problémy dospělé   emancipované ženy v   totalitním režimu, dává   příležitost k mnoha   humorným situacím ale   ještě více podnětů k   zamyšlení. Snímku je též   ke cti, že se nesnaží   moralizovat, agitovat a   soudit. Jedinou výtku bych   měl k tomu, že celý děj   příběhu byl poněkud   zhuštěný a místy až   hektický. Samotná animace se   může, zejména mladé   počítačové generaci, zdát   poněkud obstarožní, ale v   nekonečné záplavě 3D   filmů se jedná o velice   chvályhodný počin.

Z jistého úhlu pohledu asi   docela všední životní   příběh, který ale   nepoučenému   Středoevropanovi ozřejmí   spoustu věcí, které se z   hysterických televizních   šotů nedozví. Díky němu   se aspoň trochu můžeme   seznámit s tím, co se v   Íránu dělo a děje, s   politickým pozadím i   každodenním životem, s   pocity emigrantů. Naše   normalizace je proti tomu tak   trochu selanka. Film je ale   stejnou měrou obžalobou   režimu jako ideologicky   neutrálním vyprávěním o   dospívání jedné vnímavé   a hrdé dívky a díky tomu   nevyznívá pateticky ani   sentimentálně. K tomu   přispívá i neokázalá   animace a častá humorná   odlehčení. Persepolis   neomráčí, ale zanechá   pocit nepromarněného času.   Jen bych místo francouzštiny   dal přednost jazyku země, o   kterou běží.

Pěkná zpověď autorky   která nám díky svojí   animaci dokáže svůj život   stylizovat přesně tak jak ho   vidí ve své hlavě...   Hlavně se jedná o pěkný   pohled do dnes hodně   diskutovaného íránského   světa z druhé strany, a   budete hodně překvapení že   tam žijí vesměs normální   lidé...

Až dosud se nestalo, aby mně   byla kreslená postava   protivná víc, než Gedžitka   z Rychlé roty, jestli ono to   nebude sebestřednou   frackovitostí živé   předlohy i pochybných   ideálů, podbízivě   podložených vulgarismy... A   animace? I tu jsem viděla   lepší.