Poslední harém

Život v harému jsem si představoval trochu   jinak, ale i tak díky tvůrcům za nový pohled.   Film mě ale nijak obzvláště nenadchnul,   vykreslení atmosféry vcelku dobré, vládnou   intriky a touha být favoritkou. Vztah eunucha   Nadira s krásnou Safiye mi připadá   nepravděpodobný a do příběhu vtělený pro   větší atraktivitu filmu. Doba si vyžádala   své a skončily většinou i harémy stejně jako   povídání hlavní harémové vypravěčky.

pro evropana málo pochopitelné
Harém je film přibližující nám dokonale   tabuizované prostředí. Mnoho scén je velmi   zajímavých a zřejmě i velmi uvěřitelných.   Dlouhé prsty matky a ochota obětovat téměř   cokoliv za post favoritky. Taktické zákulisní   boje, nevraživost a podlost jsou na denním   pořádku. Přesto je na tom životě něco tolik   zvláštního, něco, čeho se v závěru filmu   obyvatelky harému nechtěly vzdát. Velmi   zvláštní je jistě i pohled na život a   postavení eunuchů. Eunuch beznadějně   zamilovaný do jedné ze svých svěřenkyň je   asi situací neobvyklou, ale o možnosti její   reality můžeme my jen spekulovat.   Předpokládám, že dost se na snímku vyřádili   kostyméři. Typicky pestré, zdobené ošacení   muslimských žen jednoznačně musí každému   oku lahodit. Tolik ke kladům snímku. Co mi však   trochu vadilo a snižovalo jinak příznivé   hodnocení filmu, byla jakási rozštěpenost   dějové osy a pro mě absolutní nelogičnost   časové smyčky, kdy jedna z mladých žen   poslouchá vyprávění jejího vlastního   životního příběhu a současně o pár   desítek let později ona sama vypráví tentýž   příběh náhodné posluchačce. Že tomu   nerozumíte? Nevadí, ani já jsem nerozuměl,   prostě jsem to jen s pochopením a úsměvem   přešel. Přesto všechno hodnotím film   poměrně vysoce a myslím si, že stojí za   zhlédnutí. Určitě totiž rozšiřuje obzor   našeho poznání světa zase o kousek dál