Přebytečná zátěž

Bude to tím, že nejsem seveřanka... nějak jsem   ten režisérův záměr nepochopila. Nervní   mladý pilot, neustále nervózně telefonující   a tříštící svou pozornost, rozmazlená   labilní žena, která neumí nechat chlapa v   klidu pracovat, do toho něco balíků drog a   partička vostrejch chlápků nejasného   zařazení...a ještě ten zavádějící název.   Proč nemůžou distributoři nechat prostě   SOUMAR? Jak trefné, ale né... oni si to musí   pojmenovat po svým... No nic, tohle je fakt   ztráta času. Sorry, Danieli, mám tě ráda, ale   mrtvolu jsi hrál líp.

Zemřelo jim dítě a ona se dozvěděla, že má   rakovinu vaječníků. On ve snaze vydělat   peníze na její léčbu bez jejího vědomí   vezme práci převozu ilegálního nákladu svým   malým letadlem. Jenomže se to všechno prostě   zkomplikuje. Jednoduchý thriller v podstatě   rozdělený na dva díly. V první polovině si   děj všímá pouze Seana, kolem kterého se to   všechno točí, právě za kokpitem malého   letadla. Jen sedí, pilotuje a vyřizuje hovory. A   právě v tom je jádro věci, na kterém je   stavěn i dánský snímek ze stejného roku pod   českým distribučním názvem 'Tísňové   volání' (2018). Ano. Stejně jako u tohoto   snímku by se i tento dal označit jako   one-man-show, ve kterém sledujeme pouze   počítání pilota. Dramatický děj tak vyvěrá   pouze s konverzací. V rámci emocí a   rozvíjející se psychologie stavu bezmoci a   zoufalství jedince, to rozhodně není lehká   role, ale dá se říct, že si s ní Daniel   Radcliffe poradil úměrně dobře. Jenomže tato   konverzační atmosféra se v polovině stopáže   radikálně mění. Postupně nám jsou   obrazotvorně odhalovány osoby, se kterými ve   svém letadle telefonuje a pomalinku se vynořují   veškeré okolnosti dané problematiky. Vlivem   toho, že je Sean nucen do těžkého rozhodnutí,   které při špatné volbě může skončit i   tragicky, se vlastně nejedná o nic   originálního. Čím víc se blíží závěr   snímku, tím víc sílí napětí a akčnost.   Vše se přesune na zem a skončí to tak, jak asi   každý předpovídá. Kdyby se tvůrci drželi   oné one-man-show, snímek by silně konkuroval   právě zmíněnému počinu 'Tísňové   volání.' Takhle z toho vzešla podivná   nerozvážnost, jak to tvůrci vlastně v pojetí   mysleli. Počáteční dějový minimalismus se   postupně mění v akci, čímž po divácké   stránce vzniká pocit, že se najednou skočilo   do jiného filmu. Druhá polovina celého   vyprávění se tak naopak přibližuje spíše ke   snímku 'Noční jízda' (2013). Jako celek se to   docela bortí hlavně svou nerozvážností   daných okolností ve snaze diváka zaujmout.   Zpočátku je vybudované určité napětí v   oblasti tajemna a hádanek, aby se vše nakonec   hodilo přes palubu a divákům se jako   vyvrcholení předhodilo zcela něco jiného.