Obsah filmu Příběh o harfě, koncertu a písni
Harfa patří k nejstarším nástrojům na světě. Od chvíle, kdy člověk brnknul na tětivu luku, aby doprovodil svou píseň, od toho času provází harfa člověka a jeho píseň na cestách, sdílí s ním radosti i strasti. Uplynula však staletí, než se z malého drnkacího nástroje stala nástrojem koncertním. Zásluhu na zdokonalení harfy má i český hudebník, skladatel a harfenista, Jan Křtitel Krumpholtz. S přítelem Felixem Nádrmanem vložili zařízení do dutého sloupu. Sébastien Erard, slavný pařížský nástrojař, na popud Krumpholtze konstruuje sedmipedálovou harfu. Teprve tímto zdokonalením, které umožňuje přeladění strun během hry až o jeden celý tón, se...
Jan Křtitel Krumpholtz
Pocházel z hudebnické rodiny. Matka hrála na harfu, otec byl výborný hobojista. Harfě moc nepřál, nedala se použít ve vojenské kapele. Mladý Jan Křtitel se učil na nástroje praktičtější. Na violu, housle, lesní roh a hoboj. Když se otec vydal s hudbou francouzského pluku do Paříže a vzal syna s sebou, učil se Jan Křtitel v Paříži u Simona Hochbruka na harfu, kterou měl nejraději. Ve 30 letech se Krumpholtz rozhodl pro koncertní kariéru. Vydal se do Vídně, kde působil i jeho bratr Václav, violista a blízký přítel Beethovenův. Krumpholtzova hra se velmi líbila i Josefu Haydnovi. Přijal ho do orchestru hraběte Esterházyho. Krumpholtze ale stále přitahovala Paříž. Harfa byla u dvora i u šlechty velmi oblíbena. A tak český harfenista koncertuje a také učí. Vychová i budoucího profesora pro pařížskou konzervatoř, Felixe Nádrmana mladšího, syna pařížského nástrojaře.
Avignon, tam je shon
Zastavme se na chvíli v Avignonu. Nezavedl nás sem Krumpholtzův života běh, ale jeho hudba. Téma Krupholtzova koncertu a francouzská písnička Avignon, tam je shon se sobě velice podobají. Jak se písnička do harfového koncertu dostala? To nevíme. Ale v hudbě to zase taková zvláštnost není. V Mozartových skladbách najdeme citace českých lidových písní. Třeba Měla jsem holoubka nebo Hořela lípa, hořela. A nebo, že by snad melodie z Figarovy svatby a Kouzelné flétny naopak zdomácněly v lidových písních? Možné je obojí. Tenkrát v 18. století se totiž muzicírovalo všude. Ve městě i na venkově. Mozartovy árie zněly i z kůrů venkovských kostelů. Později, v 19. století se citace lidových písní dostaly dokonce do programu některých skladatelů, a získaly tak hlubší myšlenkový význam. Faktem je, že Krumpholtz ve Francii žil, jeho žena byla francouzka. Jak a kde tu písničku slyšel, to už se dneska nedozvíme. A avignonští možná dodnes netuší, že jejich písnička má své místo ve slavném harfovém koncertu.
Avignon, tam je shon,
tam na mostě všichni tančí.
Avignon, tam je shon,
tančí celý Avignon.
Chlapci tančí takhle.
A pak zase takhle.
Avignon, tam je shon,
tam na mostě všichni tančí.
Avignon, tam je shon,
tančí celý Avignon.
Dívky tančí takhle.
A pak zase takhle.
Avignon, tam je shon,
tam na mostě všichni tančí.
Avignon, tam je shon,
tančí celý Avignon.
Páni tančí takhle.
A pak zase takhle.
Avignon, tam je shon,
tam na mostě všichni tančí.
Avignon, tam je shon,
tančí celý Avignon.
Krásné dámy takhle.
A pak zase takhle.
Avignon, tam je shon,
tam na mostě všichni tančí.
Avignon, tam je shon,
tančí celý Avignon.
Děti tančí takhle.
A pak zase takhle.
Avignon, tam je shon,
tam na mostě všichni tančí.
Avignon, tam je shon,
tančí celý Avignon.
Proč se tančilo v Avignonu na mostě? A kdy se tam tančilo? A proč je mostu jen kousek? Všechny tyto otázky patří do příběhu té veselé písničky. Avignon leží na řece Rhóně. Ta je v těchto místech už moře nedočkavá, široká a dravá. Dřevěné mosty, a ve 12. století se jiné nestavěly, končily většinou v jejím proudu. Voda je vzala. Po jedné povodni se ovčákovi zdál sen nebo byl obdařen vnuknutím. Poslechl hlas, který ho vyzýval ke stavbě mostu z kamene. Avignonští si mysleli, že se pomátl. Ale když viděli, že ovčák staví, a že to jde, přidali se. A za deset let postavili most společně. Byl sice tak úzký, že po něm mohl projet jen jediný jezdec na koni, ale po kilometr dlouhém mostu se Rhóna dala přejít. Vydržel téměř pět století. Až v roce 1699 ho Rhóna zdolala. Zbyly z něj čtyři oblouky a písnička. Most už pak nebyl nikdy dostavěn. Co s mostem, který nikam nevede? Aspoň si na něm avignonští zatančili.
Skočme si dokola
„Danse la ronde.“ Francouzsky se kolo, dokola nebo v kruhu řekne „ronde“. A rondo je také obchůzka. Nebo píseň k tanci, který se tančí do kruhu. Z toho vznikl název hudební formy, ve které se hlavní téma vrací v kruhu. K čemu se vracel Krumpholtz v rondové větě svého koncertu? Právě k naší písničce. Ale teď ke které?
Káča má, Káča má,
šněrovačku s prýmama.
Káča má, Káča má,
šněrovačku s prýmama.
Kdo chce s Káčou tancovati,
nesmí jí je zamazati.
Káča má, Káča má,
šněrovačku s prýmama.
Káča má, Káča má,
šněrovačku s kolama.
Káča má, Káča má,
šněrovačku s kolama.
Kdo chce s Káčou tancovati,
musí za ni odprodati,
pár koňů, pár koňů,
naposledy stodolu.
Co myslíte? Citoval Jan Křtitel ve svém harfovém koncertu půvabnou jihofrancouzskou písničku nebo písničku z prácheňska? Kdoví. Aspoň si můžete vybrat.
Jan Křtitel Krumpholtz zůstává do konce svého života v Paříži. Revoluce donutila všechny oblíbence dvora k útěku z Francie. Do Anglie odjíždí Jan Václav Stich, klavírista Jan Ladislav Dusík a s ním i Julie, Krumpholtzova žena, jejíž hru si velmi oblíbila královna Marie Antoinetta. Jan Křtitel zůstává v Paříži sám se svou harfou, žáky a dílem, které patří k cennému fondu harfové literatury.
[přepis průvodního slova průvodce pořadu, včetně textu interpretovaných písní] < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Typ filmu: Krátký
Nejnovější komentáře k filmu
Bez komentáře :-).
Přidat komentář jako první.
