Případ medvědí jeskyně [TV inscenace]

Myšlenka námětu je sice dobrá, ale   zpracování jak z posledních drobných. Od   normalizační televizní inscenace se snad už   ani ve své době uvedení nedalo očekávat něco   výjimečného. Děj příběhu prostý a jakoby   značně  sestřihaný z delší stopáže. Na   zajímavosti tu není nic. Snad jen Vítězslav   Jandák v roli naháněného propuštěného   zločince, kterému scénář víc nedal   vyniknout. A Jiří Bartoška v pozici Státní   bezpečnosti, který zase pro změnu moc   uvěřitelný není. Naprostý amatérismus,   který je obzvlášť vidět u vojáků, kteří   dostali do úst i nějakou tu větu. Ti snad byli   už v době natáčení vojáci skuteční, tedy   chlapci na základní vojenské službě.   Naprostou tvůrčí naivitu nezachraňuje ani   hudba tvořící napětí. Zkratka, tento   televizní počin vypadá jako spíchnutý na   koleně v hodně rychlém tempu, aby byl v tvorbě   televizních filmů splněn plán. Jinak se to   snad ani vysvětlit nedá.

Tohle mohlo jít klidně příběhem na velké   plátno. Takhle je to jen pokus o něco jako   vyprávění a navíc zpočátku dosti neučesaný   pokus. Věta „Nemáme Hruškovy daktylky“ mně   rozesmála tak, že jsem málem spadl ze židle.   To je první co policajti dělali při nástupu   trestu, neřkuli již při vyšetřování. Ale   jinak se na to rozhodně dívat dalo, je to   taková neškodná blbůstka. Klidně doporučuji,   pokud u toho budete škrábat brambory.

Už tady se pozdější tvůrci Martina Tomsy   měli poučit, že v Brně se dobrá kriminálka   natočit nedá. Ovšem tady si tvůrci byli   zjevně vědomi vlastních slabin, proto to podali   tak, aby se nedaly chápat všechny souvislosti a   divák z toho vyšel trochu jako blbec. K tomu   připočtěme nesmyslné vstupy s otrávenou   liškou a bezmála vzdělávací exkurz do aktivit   československé lidové armády. Vévodí tomu   Jandák plížící se s baťůžkem a vepřovou   konzervou Moravským krasem a na jeden zásah   likvidující nepřátele. Super hovadina.