Prodavač humoru

Poctivý a trochu naivní ředitel estrádní agentury Jožin Petránek zasedá v kvalifikační komisi, která posuzuje baviče a artisty všeho druhu. Muž odmítá jakoukoli protekci. Jenže v práci i doma ho kvůli tomu čekají jen samé potíže. Odmítnutí "umělci" protestují, Jožinova manželka Anna by zase ráda do showbyznysu prosadila dceru své kamarádky.

Jožin Petránek, poctivý a naivní ředitel estrádní agentury, zasedá mimo jiné v prověrkové komisi, poskytující zarudlým entertainerům či lecjaké šmíře potřebné razítko k veřejné činnosti. A jakkoliv čas stojí důsledně na místě a je přeplněn bezduchými, k uzoufání trapnými skeči, sloužícími k masovému vymývání posledních zbytků mozků, je bolestně zřejmé, že je stále možné klesnout ještě mnohem, mnohem níž…
Režisér Jiří Krejčík patří nesporně k nejvyhraněnějším tvůrcům poválečné československé kinematografie. Už jeho debut, citlivá adaptace nerudovských motivů nazvaná příznačně Týden v tichém domě, znamenal v roce 1947 malou senzaci. Později se Krejčík zapsal do dějin našeho filmu ještě mrazivým dramatem podle Jana Drdy Vyšší princip (1960) či nekonvenčními komediemi Svatba jako řemen nebo Pension pro svobodné pány (oba 1967). V 70. a 80. letech se kvůli svým zásadovým postojům dostával k samostatné filmové režii jen zřídkakdy. Po vynikajícím životopisném snímku, čerpajícím z osudů světoznámé české operní pěvkyně Emy Destinnové, Božská Ema (1979) se roku 1984 chopil sžíravé morality, nabízející nesnesitelnou porci neskutečně trapné zábavy, nazvané patřičně Prodavač humoru a natočené podle předlohy Romana Ráže (později na podobné téma Vyžilý Boudník, 1990).
Film se snaží tvářit jako konvenční dílko své doby, ovšem na rozdíl od běžné soudobé produkce disponuje nebývale cynickým odstupem od svých hrdinů i od samotné normalizační reality. Divácky je popravdě řečeno takřka nestravitelný, jde ovšem asi o nejsmutnější pokus o zachycení strojené snahy o kategorický imperativ normalizační švandy, a je tedy nanejvýš potřebné si výsledný snímek bolestně protrpět. Diagnóza normalizačního šílenství působí natolik drtivě i díky výtečným hereckým výkonům, z nichž nesporně ční kreace slovenského komika Júlia Satinského v hlavní roli, který ve filmu pohříchu větší příležitost nikdy nedostal (vyprázdněnou estrádu Marie Poledňákové S tebou mě baví svět, 1982, nepochopitelně obtěžkanou přízviskem „komedie století", nevyjímaje).

Aleš Říman, 36.LFŠ 2010

Satirická moralita o jedné oblastní (reálně socialistické) estrádní agentuřr. Kariéra profesionálního organizátora lidové zábavy není zcela přímočará a jeho charakter není ještě zcela pokřivený. Režisérovo varovné poselství je jasné, srozumitelné a také zábavné, jen snaha o nervně dynamickou formu ve stylu V. Chytilové je nadbytečná. Ve druhém zvukovém plánu se často ozývají fragmenty písní tehdy ještě nepovoleného Pražského výběru.

Autor/Zdroj: /Popis


Satirická moralita o poměrech v jedné estrádní agentuře - aneb o prodávání nevkusu, maskovaného „lidovou zábavou", a marné vzpouře hlavního hrdiny proti zavedeným pořádkům. Satinský se osvědčil v tragikomicky modelované postavě s výraznou příměsí neobratnosti a smolařství.

Autor/Zdroj: /Letní filmová škola