Pršelo jim štěstí

Silně kritický příběh, který je na svou dobu   vcelku překvapením. Ukazuje, že i za   komunistického režimu vést podnik nebylo   peříčko. Aby se splnil plán, tak hold se musel   přehlédnout kdejaký švindl, kdejaká   zlodějna. A běda tomu kdo na to poukázal. A to   právě udělala hlavní hrdinka tohoto příběhu   v podání Jiřiny Bohdalové, která na tyto   události vzpomíná při přípravě na svatbu s   mužem (první větší role Jiřího Krampola),   který byl dělníkem ve stejném podniku a který   byl využíván k nenávisti k ní. Každý   věděl, že měli k sobě velmi blízký vztah.   Námět to není špatný, psychologické   ztvárnění taktéž, jen styl vyprávění je   poněkud zvláštní. Nemusí sednout každému a   může vypadat zmatečně. Kvůli častým a   vcelku rychlým střihům není poznat, co je   vlastně hlavní dějová linka. Ona svatba,   která se nakonec nekonala, anebo dohady v   podniku? A to se do toho ještě pletou vzpomínky   na opovrhování všemožného od onoho muže (J.   Krampol), kterého si měla brát. Inu divák   musí být při sledování tohoto filmu velice   pozorný, jinak stačí málo a už nezná   souvislosti a je v příběhu ztracen. Za   pozornost však tento snímek stojí. Jiřina   Bohdalová se v psychologické filmové roli zase   až tak moc nevidí.

Proč tak slabé známkování :o) ten film není   vůbec špatný a herecký výkon naši komindy   Jiřiny Bohdalové dokazuje, že je i výborná   charakterní herečka

Pokrytectví a zodpovědnost nejdou moc ruku v   ruce a v tomto snímku je vidět, jak si kdo s   tímhle umí poradit.Jak už bylo zmíněno v   komentáři níže, na rok 1963, dost odvážné   dialogy, sebekritika se ještě moc   nenosila.
Chvílemi nuda, zpestřená flashbacky   do minulosti, ale ty chlupaté nohy v silonkách -   síla!

Rádoby dojemný příběh, který nás poučí,   že zodpovědnost za vlastní osud je   důležitější než tzv. dobrá pověst.   Zaplaťpámbůh, že je film natočený s trochou   komediální nadsázky, takže vyznění filmu   není zase tak nudné.

Nahatá Bohdalová, no kde jinde tohle   uvidíte?:-) Navíc v mileneckém páru s Jiřím   Krampolem, to je taky unikát. I když popisky k   filmu zdůrazňují, že jde o první větší   Krampolovu roli, nutno dodat, že ten za celou   dobu pronese zhruba čtyři věty, i když pro   zvýšení účinku v retrospektivách   několikrát zopakované. Jinak právě celkové   pojetí filmu ve střídání současnosti se   vzpomínkami mě trochu odradilo, protože střihy   byly rychlé a místy až nepřehledné. Ale   zaznělo několik zajímavých na svou dobu   odvážných poznámek ve stylu "mě   nezajímá, jak se moje děti v komunismu budou   mít dobře, já se chci mít dobře teď".   Svůj celou dobu nedůvěřivý pocit z filmu jsem   nakonec musel korigovat po závěrečné   symbolické scéně sklízení svatebního stolu,   ta mě fakt dostala.