Prší nám na lásku

Jeden z prvních filmů Ingmara Bergmana.   Romantický příběh lásky dvou životních   outsiderů, kteří se setkají na nádraží,   působí skoro až naivně, ale už zde   probleskují Bergmanovy pozdější kvality   zobrazit ve filmu vztahy mezi mužem a ženou.   Bezvadně vystižené charaktery vedlejších   postav, zejména šejdíře Häkansona anebo   jedubaby zahradnice Anderssonové. Optimisticky   působí závěr filmu, který připomíná naše   budovatelské filmy s kráčející dvojicí ke   světlým zítřkům. Příběh mě zaujal a   doplnil jsem si téměř kompletní filmografii   slavného Švéda.

HLOUPÝ SCÉNÁŘ
Podívaná podle tohoto scénáře se nedá: ona   oblečená jak hollywoodská dáma u okénka   smlouvá na lístek na vlak – takže z bodu A   nepojede do bodu B, ale o tři zastávky méně,   protože nemá na lístek prachy. Člověk si   říká – a jak se do toho bodu B dostane?   Pěškobusem? – při tom je zřejmé, že   ostatní jedou do práce atd. No dobře. Doba byla   těžká i ve Švédsku. Probudí se ve vlaku a   obtěžuje ji mladík tak vehementně, že tomu   jeden nemůže uvěřit. Lehce ji přemluví, že   když nebude mít kde přespat, má on jakousi   slevu na nocleh v církevní ubytovně, která   ovšem pak vypadá jak špičkový hotel.   Přestože ji mladík předem slíbí, že se jí   ani nedotkne, na pokoji se na ni vrhne přímo   násilnicky a nutí jí k líbání…ona dělá   chvíli drahoty a pak mu dá… No prostě   nedávám to – možná že takové poměry ve   Švédsku v té době byly, ale pro mě   nestravitelné, když film pro pamětníky, dám   přednost české provenienci.