Řecké pašije

- KDE JE JIM KONEC...?
Nejsem vášnivý divák a FDb nesleduji často.   Ale jiní ano. Proto nechápu, že se zde toto   dech beroucí provedení   Martinů-Kazantzakisových Řeckých pašijí   (Christ Recrucified) nedočkalo (za víc jak dvě   desetiletí od svého vzniku!) žádného ohlasu.  
- Je snad až tak krásné, že bere nejen dech,   ale i slova? Nejspíš... Nebo je to   nedostatečnou propagací?
ČT, pravda, před   lety toto filmové zpracování, natočené rež.   Šimerdou v přesvědčivých kulisách ostrova   Brać s dojemnou symbiózou perfektních   hereckých a pěveckých výkonů (povětšině   sólisté Welsh National Opera a se Sirem   McKerrasem za dirigentským pultem) uvedla. Ale   naléhavost poselství (nejen) solidarity s   trpícími, které díky Kazantzakisovu příběhu   (znovu)ukřižování a zásluhou kongeniálně   procítěné hudby Bohuslava Martinů je pastvou   pro zrak i sluch a oslovením srdce, vybízí   vzít tuto nahrávku opětovně na milost.   Zvláště v čas (před)velikonoční a   zvláště v roce 2022. (Uvidíme, jestli tak ČT   učiní, ale mně se podařilo získat přes   Bonton distribuuje skrze Supraphon... Vyplatí   se.).
Pozn. Toto internacionální provedení je   pochopitelně nazpíváno v originální anglické   verzi, ale anglicko-německo-francouzsko-český   booklet i samotný Martinů srozumitelný text ve   spolupráci s obrazem činí podtitulkování   téměř zbytečným. I když by potěšilo...)