Revoluce

Deset výrazných postav současné mexické kinematografie přispělo do povídkového filmu, který reflektuje jednu ze zásadních událostí národních dějin - mexickou revoluci z let 1910-17. Snímek nemá příliš šancí proniknout do zahraničí, protože je silně spjat s mexickými reáliemi a některé povídky budou obtížně pochopitelné pro kohokoliv vně Mexika. Fernando Eimbcke (Kachní sezóna, Jezero Tahoe) natočil krátkou hříčku Vítáme Vás o čekání na vzácného hosta ve stylu magického realismu. Patricia Riggenová na sebe upozornila především výjimečným dokumentem Rodinný portrét (2005), jinak působí převážně ve Spojených státech. Její povídka Krásný a milovaný se zabývá otázkou emigrace a vztahu k vlasti. Gael García Bernal se v Luciovi originálně vypořádává s otázkou specifického mexického přístupu k náboženství, respektive k náboženskému synkretismu, vycházejícímu z indiánských tradic. Navíc se mu podařilo toto téma aktualizovat a propojit ho s otázkou úcty ke státním symbolům. U nás neznámý Amat Escalante, který je podobně radikální a provokativní jako Carlos Reygadas, se v povídce Pověšený kněz naturalisticky přibližuje k víře a jejímu místu v lidském životě. Carlos Reygadas natočil anarchisticky působící dokument To je moje království, v němž byl schopen koncentrovat řadu atributů, které máme spojené s mexickou kulturou. Mariana Chenilloová prostřednictvím příběhu s názvem Státní poukázka pohlíží na postavení obyčejného člověka v Mexiku. Upozorňuje na fakt, že stejně jako před revolucí se námezdně pracujícím část mzdy vyplácí v poukázkách, které lze směnit ve zvláštních obchodech za zboží. Gerardo Naranjo vytvořil záhadnou hříčku R-100. Rodrigo Plá (Za zdí nebo Vnitřní poušť) přispěl originálním pohledem na současné oslavy revoluce 30/30. Diego Luna v povídce Tichý oceán rozvíjí krátký psychologický příběh o tom, co je vlastně pro člověka důležité. Na závěr Rodrigo García pod názvem Sedm a Alvarado pronásleduje duchy revoluce v Los Angeles.

David Čeněk, 36.LFŠ 2010