Bez motivu

Pěkná vzpomínka na klasické francouzské   filmové detektivky téměř po 50 letech uvedení   do českých kin. Pamatoval jsem si poměrně   dobře nohatou Carlu Gravinu a opravdu   vynikající filmovou hudbu Ennia Morriconeho s   westernovými motivy. Jean-Louis Trintignant jako   Carella? Beru s nadsázkou, protože tohoto herce   mám rád, ale od americké předlohy se dost   liší. Zde je Carella úspěšným svůdcem a   ženy se kolem něho točí, v americké verzi je   detektiv šťastně ženatý s hluchou Teddy a   mají spolu dvojčata. Přečetl jsem téměř   všechny detektivky od McBaina dostupné v   českém jazyce a patří mezi nejlepší svého   žánru. Vím, že je to na motivy románu a   vyznívá to ve francouzském prostředí velice   dobře. Také pamatuji, že po uvedení filmu v   kinech jsem na něm byl asi třikrát po sobě,   jelikož podobných bylo začátkem sedmdesátých   let k vidění pomálu.

Z mého pohledu výborná filmová krimi klasika s   vynikajícím obsazením a nadprůměrnými   hereckými výkony i když jsem si musel trochu   zvyknout na přesazení typicky americké   literární předlohy do Francie. Pro někoho to   možná mohlo být trochu rozvláčné, ale mně   se to celé opravdu moc líbilo a neváhám tenhle   kousek doporučit všem milovníkům dobré   filmové detektivky.

Atmosférou slabší, dějově rozvláčné.   Zachraňují to nikdy nezklamávající exteriéry   Azurového pobřeží (co by si bez týhle   lokality francouzská kinematografie počala?) a   pět mimořádně krásných žen (z nichž dvě   se zbytečně a trochu samoúčelně svlíkly). A   co je hlavně u kriminálky špatně, že chybí   moment překvapení. Což mě mrzí o to víc, že   žánr francouzské kriminálky 60. a 70. let jsem   dosud téměř bezvýhradně ctil.

Před lety při studentském večírku došlo ke   znásilnění dívky a po letech umírá jedna   osoba za druhou rukou vraha. Zachrání se vůbec   někdo z těch, na koho má vrah políčeno? To   už má ale v rukách detektiv Carella...