Revoluční rok 1848

POZOR SPOILER

Mladý Frič přednáší svou báseň před známými, jako jsou Bedřich Smetana, Božena Němcová, Karel Havlíček Borovský, Josef Mánes a další a další. Tato báseň je mu chválena a hovoří se o politice. Frič tvrdí, že musí padnout Metternichův absolutismus, a věří ve francouzský lid. Pořádá se maškarní ples, na kterém by rád Frič tančil s Marií Podlipskou z rodiny Palackých, ale sám se bojí za ní jít, proto posílá svého kamaráda Mikovce. On tedy uposlechne a po tanci se všude nese něco o francouzské revoluci a o tom, že tam vyhlásili republiku. A ihned se začne tvořit odboj, také se začnou vyrábět plakátky, které způsobí poplach. Lidem se líbí, ale ne všem. Někteří donašeči je ihned nesou směrem nahoru. Probíhají různá vyjednávání, kladou se požadavky. Je svolána veřejná schůze, a i přesto, že je budova majitelem uzavřena, koná se v ní. I zde však dochází k rozporům. Přesto Frič přichází domů za otcem, kde mu hlásí vítězství a také to, že otec povede delegaci do Vídně. Nu, je přislíbena konstituce a lid jásá. Shazují se německé nápisy, vyvěšují se vlajky. Pak se ovšem přijde na to, že petice byla upravena a nese se druhá. Prezident gubernie a purkrabí nejprve podpis odmítá, ale když vidí sběh lidu, podepisuje. Načež ihned abdikuje. Na Slovensku se to také mele a přichází sem posel s návrhem Štúrovým na slovanský sjezd. Ale i Němci mají svůj sraz a svůj program, proto vznikají mezi nimi a Čechy různice. Nový prezident gubernie, hrabě Lev Thun-Hohenstein, přijímá tři české vyslance. Jsou to doktor Bauner, doktor Frič a pan Trojan. Ti se od něj dozvědí, že si nedá diktovat a na jeho urgenci se kníže generál Alfred Windischgrätz vrací do Prahy. A ke střelbě skutečně dochází. Začínají se stavět barikády. A když je Windischgrätzova manželka jen náhodou u okna trefena kulkou, je nařízeno použít dělostřelectva. Hrabě Lev Thun-Hohenstein se stává zajatcem českého lidu a Fričovi dá práci jej uchránit před pověšením. Chce jej mít jako rukojmí. Ten však odmítá cokoli podepsat a vůbec ukazuje, že nezná strachu. Nakonec však Frič svůj spor o Thuna prohrává. Začíná střílet dělostřelectvo a vypadá to, že to bude ještě dlouhý boj. Jenže není. Přichází zrada a následuje už jen zatýkání...

Historická kronika událostí z června roku 1848 zachycuje známé osobnosti té doby a jejich postoje k pražským revolučním událostem. Velkorysá filmová rekonstrukce chtěla být něčím víc než jen ilustrativním doplňkem národní historie.

Na konci první poloviny 19. století nebylo české obrozenecké hnutí jednotné. Starší generace nabádala ke zdrženlivosti. Mladí, vedení J. V. Fričem a Karlem Sabinou, se kloní k radikálním postojům a společnou řeč nacházejí spíše s prostým lidem a dělnictvem než s bojácnými maloměšťáky. Zpráva o vypuknutí revoluce v Paříži je impulsem k sebevědomé aktivitě českých Pražanů, jejímž výsledkem je petice s českými požadavky, vyslaná do Vídně. Metternich musí odstoupit a je vyhlášena konstituce. Gubernátor Stadion nezvládl situaci a na jeho místo je dosazen hrabě Thun, který povolá do Prahy generála Windischgrätze. Bouřlivě probíhá na Žofíně Všeslovanský sjezd. Napětí vzrůstá, zvláště když se Pražané dozvědí, že jejich požadavky Vídeň odmítla. 12. června 1848 dojde k prvnímu ozbrojenému střetnutí, při němž je náhodně zastřelena generálova žena. Praha staví barikády, studentské legie vede mladý Frič. Nemohou však odolat přesile a povstání končí porážkou. Havlíček a Sabina jsou zatčeni, Frič uprchne do ciziny.

Zdroj: NFA