S láskou a něhou

Do malé černomořské vesnice, ve které žijí vedle Bulharů i Řekové, přijíždí za sochařem Christem jeho přítel Božidar se svou dcerou. Christo zde bydlí již řadu let, zařídil si v opuštěné vodárenské věži ateliér, ve kterém žije spolu se svou ženou, Němkou Lotou. Hosté přijeli pro jeho ohromnou plastiku, kterou sochař vytvořil, chtějí ji odvézt do Sofie a tam ji umístit před výstavní palác. Zpráva se roznese po vesnici a její svérázní obyvatelé, se začínají o věc zajímat, většina si myslí, že sochař své dílo neprodá, neboť na něm pracoval mnoho let. Sochař pozve své návštěvníky na výletní loď, na které je restaurace s orchestrem. Začíná složité dohadování o ceně díla a vlastně i o smyslu umělcova života v malé vesnici ve společenství rázovitých a milých lidí. Lidí, kteří mají svého sochaře rádi a mezi nimiž je mu dobře. Jak to dopadne? Prodá sochař svoje dílo? To se dozvíte při zhlédnutí filmu.

Hlavním tématem filmu předního bulharského režiséra Rangela Valčanova S láskou a něhou, na němž se scenáristicky podílel známý básník Valeri Petrov, je složitá problematika umělecké tvorby a jejího uplatnění. Je proto pozoruhodné, jak autenticky a komplexně se podařilo autorům vyjádřit spletité vztahy mezi umělcem, jeho dílem a společností.
Talentovaný sochař Christo přerušil kontakty s uměleckým světem a odešel do rybářské vesnice, aby mohl tvořit svobodně a jen z vnitřní potřeby. Nyní stojí před rozhodnutím prodat za velké peníze své dílo, jemuž věnoval několik let života. Prodejem monumentální plastiky ztrácí umělec část své bytosti a cítí v sobě zející ránu. Uvědoměním si tohoto pocitu se „živel“ talentu dává do pohybu. Dochází ke zmatení citů a mysli, k exhibici „mimo normu“. Poté následuje prozření a mobilizace sil k novému aktu tvorby. O tom je film, soustředěný převážnou částí do karnevalově pojatého zachycení dne umělcovy krize. Tento den vrcholí hostinou, na níž sochař splácí své dluhy sousedům, slaví svůj triumf, ale i prožívá děs ze ztráty díla. Lidé tu postupně odkládají masku přetvářky a konvence, projevuje se tu dobro i zlo, velkorysost i malichernost. Christo se zmítá v křečích lásky a nenávisti, uvědomuje si nebezpečnou hranici velikášství a nicoty, dospívá k „okamžiku pravdy“.
Hlavní roli vytvořil skutečný sochař Alexandr Ďakov. Jeho osobnosti film vděčí za poodhalení tajemství, jehož jméno je tvorba. Hraje naprosto živelně a bytostně splývá s postavou. Režisér Valčanov vynikajícím způsobem zvládá zejména dlouhou sekvenci hostiny – „karneval“ rozpoutaný lidovým životem, lidskými vášněmi.

Filmový přehled 2/1984