S Madonnou v posteli

Dokument Hra na pravdu je intimním pohledem do zákulisí zpěvaččina koncertního turné v roce 1990 nazvané Blonde Ambition; od japonského deště, přes hrozbu zatčení za veřejné pohoršování v Kanadě aţ po oslavu tatínkových narozenin v Detroitu.

Zdroj: MGM

Celovečerní hudební dokument z turné nejkontroverznější zpěvačky současnosti. Mezi jednotlivými písničkami kamera nahlíží do soukromí ženy, o které mluví celý svět.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora

Film režiséra Aleka Keshishiana S Madonou v posteli je pozoruhodný hned z několika důvodů. Jednak se dostal do našich kin v rekordním čase, pouhých několik měsíců po světové premiéře na jarním festivalu v Cannes. Jednak je to první pořádná příležitost k seznámení s cudnou i zvrácenou, nevinnou i vyzývavou, něžnou i arogantní hvězdou, která už roky láme rekordy hitparád. A nakonec je to i zajímavá verze žánru hudebního dokumentu. - Snímek vznikal během Madonnina šestiměsíčního světového turné. Točilo se všechno a pořád, neboť záměrem se stalo podat obraz Madonny, "jaká skutečně je` a jakou jí veřejnost nezná. Z dvou set padesáti hodin černobílého materiálu vznikl pohled do zákulisí a do soukromí zbožňované i zatracované zpěvačky, sporadicky proložený barevnými ukázkami z koncertů. Exhibicionistická, provokativní, infaltilní, ale disciplinovaná a prací posedlá Madonna 1e tu i v nejintimnějších situacích, při převlékání, při líčení, při přemítání v hotelovém apartmá, při běžeckém tréninku, při ,.modlitbách" před koncertem, při hře Vadí-nevadí (což je americký název filmu) a nakonec v posteli s mladičkými homosexuálními tanečníky, o něž během turné mateřsky pečovala.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


„Mnozí mě nemají rádi. Novináři o mně píší velmi nehezky - podle nich se prý k ničemu nehodím, nemám prý talent. Skoro bych řekla, že si přejí můj pád.Otiskli už o mně strašně moc lží..." - říká Madonna, třiatřicetiletá superhvězda, která dnes suverénně kraluje veškerému světovému show-businessu.

S její popularitou nemůže momentálně nikdo soupeřit. Její koncerty jsou vždy beznadějně vyprodány mnoho dní předem. Když letos v květnu přijela na filmový festival do Cannes, aby se tam zúčastnila premiéry filmu Aleka Keshishiana S Madonnou v posteli (Truth or Dare), rozpoutala se před festivalovým palácem davová psychóza.
S Madonnou v posteli je dokument, v němž jsou nejenom zaznamenány části její koncertní show Blond Ambition, s níž nedávno podnikla několikaměsíční turné po celém světě, ale jsou zde také výjevy z jejího soukromého života. Vidíme ji na plátně unavenou i rozjařenou, šťastnou i zkroušenou, sledujeme ji ve chvíli, kdy je vzteky bez sebe, protože se právě dozvěděla, že kanadské úřady chtějí zakázat dvě z jejích písní, pozorujeme ji, jak s lahví bublající minerálky demonstruje svůj talent pro orální lásku i jak se nešťastně zamilovala do španělského herce Antonie Banderase, jsme spolu s ní i na detroitském hřbitově, když mlčky klečí u hrobu své matky... Madonna osiřela, když jí bylo šest let a pár měsíců, a vychována byla v klášterní škole. Ve filmu se však přiznává i k daleko intimnějším věcem: „ V pubertálním věku, když jsem dospívala, jsem měla jistou zkušenost s lesbickým sexuálním vztahem." Madonna nic neskrývá ani před kamerou.
„Souhlasila jsem s natáčením, protože nemám strach z pravdy," svěřuje se zpěvačka, „Lidé o mně totiž navykládají spoustu ošklivých věcí, aniž by o mně cokoli věděli. Nemají nejmenší představu o mém životě, netuší, co všechno musím každý den absolvovat, nevědí, jakou řadu pracovních problémů musím řešit, jak komplikovaná situace bývá občas v souboru. Jsou to neustálé každodenní boje, kde nechybějí ani rány pod pás. Musím stihnout spoustu věcí a také... musím mít čas na lásku."
Madonna má odvahu, nebojí se skandálů, nebojí se pravdy. Snad právě proto způsobila předinfarktový stav nejednomu funkcionáři Ligy mravnosti, snad právě proto byl Keshishianův snímek v USA klasifikován cenzurní komisí značkou „X" jako porno. (Ba dokonce ani reklama na S Madonnou v posteli se nesmí promítat v přístupných kinech a už vůbec ne v televizi!)
A přitom debutující šestadvacetiletý americký režisér arménského původu vůbec neusiloval o porno. Chtěl se jen zamyslet nad tím, kdo to vlastně je MADONNA. „Šlo nám o to, objevit lidskou bytost, která se skrývá za všeobecně známou vnější podobou mezinárodní superhvězdy. Chtěli jsme zachytit intimní svět této ženy," definuje svůj záměr Alek Keshishian. A tak Madonnu po delší dobu sledovaly objektivy dvou kamer (nepřetržitě - ve dne i v noci!), kterými bylo natočeno celkem 250 hodin promítacího času.
„Když máte vrčící kameru neustále za sebou," říká Madonna, „velice rychle na ni zapomenete a ona jen zaznamenává váš život. Vlastně zaznamenává pravdu, vyjadřuje pravdu."
Mnozí Madonnu odrazovali od toho, aby se nechala filmovat 24 hodin denně. „Říkali mi, že jsem zešílela, když jsem dovolila, aby natočili úplně všechno. Tvrdili mi, že tím zlikviduju svůj vlastní mýtus. Existuje prý nepsané pravidlo, podle něhož si hvězda musí uchovat úrčité tajemství. Blbost! Mýty jsou tu proto, aby byly bořeny...!"
hou Cinema 1991/5/9

Autor/Zdroj: hou/Cinema