S Pydlou v zádech

Televizní záznam naprosto dokonalého   divadelního představení z pražského Semaforu,   které dnes už patří mezi naše   nejzářivější poválečné divadelní klenoty.   Nepopsatelná atmosféra a náboj sice na   obrazovce zdaleka tak nevynikne, ale protože jsem   měl to štěstí a byl jsem v Semaforu jednou   přímo u toho, tak mi to na zážitku nijak   neubralo. Josef Dvořák tady jasně dokázal, že   je opravdu velký divadelní herec a já v tomto   případě s hodnocením vůbec neváhám a   dávám maximum možného!

Už kdysi dávno při prvním vidění jsem si na   papír zapisoval nejlepší hlášky   ("Gramotní si budou dělat poznámky,   většina si bude pamatovat.") Od tý doby   jsem to viděl několikrát a ještě častěji si   opakovaně dávám fantastickou pasáž o   umírání a Japoncích ("My máme právo na   práci, voni musej dělat.") Nechápu, že   při tak časté meziřádkové palbě do režimu   to vůbec povolili (a ještě víc nechápu, že   tenhle televizní záznam režíroval Evžen   Sokolovský). Nadčasovou sdělnou hodnotu to má   ale i dneska. V dobovém kontextu je S Pydlou v   zádech nejlepším argumentem, proč se z Josefa   Dvořáka v 80. letech stala všudypřítomná   hvězda československého šoubyznysu.

Ne že by to mělo až tak děj;   "kouzlo" představení spočívá   především v Dvořákových výstupech z role a   "komunikaci" s publikem a   "úchylnosti" postavy skvěle zahrané   J. Paulovou.

Další starší komedie Josefa Dvořáka ve   které září nejen on, ale i Jana Paulová,   Karel Effa... Sice tady jen nahrávájí   Dvořákovi, ale tenhle humor stojí za to.

Divadelní představení jsem viděl 3x. Naprosto   bezvadné. Mám rád J.Dvořáka, začínal v   divadle v mém rodném městě, Kladivadle.   Bohužel televizní záznam inscenace je zkrácen   cca o 25-30 minut. V posledním představení, co   jsem viděl, nahradila Paulovou Markéta   Hrubešová, mám jí rád, ale to souznění mezi   Dvořákem a Janou už nebylo takové jako v   dřívějších představení. Znám nazpaměť   repliky Josefa Dvořáka, dodnes si je   připomínám.