Samá chvála

Možná, že nejde o docela obyčejný příběh,   protkaný objevy jež vycházejí najevo při   pohřbu a také trapasy pozůstalých, kterým   nebožtík čas od času komplikoval za svého   žití jejich život. Objevy nejméně v té   úrovni, že si zesnulý vytvořil a uchoval   celoživotní tajemství. V podstatě je jedno,   že to byla jiná žena nebo rodina. Na světlo   tak vycházejí dobré i špatné vlastnosti   příbuzenstva a otvírají se mnohé pandořiny   skříňky. Skoro se dá pomyslet až se   závistí, jakýže to měl nebožtík   mnohobarevný život.

Pohřeb na kterém se sejde celá početná   rodina. Takže můžou vypuknout sváry, hádky,   konflikty .... jako za mlada. Co na tom, že   každý má už svůj samostatný život se svojí   rodinou. Atmosféra původního domova dokáže i   dlouho dospělé vrátit znovu do dětství se   všemi jeho nezapomenutelnými křivdami....   „Nemohli bychom se následující dva dny chovat   normálně? - Týká se to i tebe nebo nám   prostě říkáš, co máme dělat?“ A mít   znovu možnost servat se s vlastní sestrou jako   kdysi. Nádhera. ...„Je to snad příliš?   Chtít pochovat dědečka s trochou důstojnosti?   - Myslím, že je.“ Žánr? Snad satirická   tragikomedie.