Scény u moře

Celý film se odvíjí skoro   beze slov, jen s tichým   hudebním doprovodem.   Příběh vypráví brilantní   režie a střih.

Samotný název vyjadřuje   celou podstatu filmu, jsou to   zkrátka scény u moře. I   když jsem zcela nepochopil co   tím chtěl básník říci,   svou poetikou mě to zaujalo,   zkrátka takové pohlazení na   duši. Akorát těch záběrů   na surfaře tam bylo   zbytečně moc.

To byly scény, že jsem div   neudělala scénu. Tento   autorský počin,   sestávající z nákupu   prkna, pochodování k moři,   skládání šatstva a pochodu   zpět, proložený   nezáživnými závody a   hudbou evokující Tv info s   povětrnostním   zpravodajstvím našich hor   napříště klidně oželím.   Nějaká pozitiva bych přece   jen viděla - konečně jsem   dokázala odlišit jednoho   Japonce od ostatních, neboť   hluchoněmý hrdina vykazoval   podobné rysy jako Ivan   Vyskočil zamlada a sluší se   pochválit alespoň závěr,   který má podle Kitanových   zvyklostí vyústit v   nenadálý zvrat - zabralo to   - ale mám strach, že po   přestálé nudě by mě   šokovalo cokoliv...