Sedmá velmoc

Špionážní klasický český snímek z   počátku třicátých let, který svým námětem   jistojistě budí zvědavost. Při současném   pohledu, jak po technické stránce, tak i po   stránce scénáristické, však obsahuje nemálo   chyb a nepatřičností, ale jako předobraz   slavných bondovek funguje dobře. Narážka je   hlavně na scény ze zimních hor a lyžovaček,   kterými jsou bondovky pověstné. Příběh   začne obyčejným, avšak zvláštním,   inzerátem v novinách, kterého si všimnou tři   mladíci, kteří se zrovna stali majiteli onoho   novinového plátku, ve kterém inzerát vyšel.   Obsahoval kódy, ty se jim podařilo rozluštit a   na česko-německé hranici se tak následně   začaly dít věci. Snímek jako svůj první   zvukový film natočil herec, scenárista a   převážně výrazný režisér němých filmů   Přemysl Pražský, pro kterého to bohužel   skončilo fiaskem. Diváci film prostě nepřijali   a tak se stalo, že sklamaný režisér z   neúspěchu s filmovou režii nadobro skončil.   Natáčelo se v Krkonoších v zimním období a   navíc v noci, což na svou dobu a vlivem dobové   techniky určitě nebylo nic jednoduchého.   Nakonec, právě na technické stránce filmu je   to hodně znát. Námět není špatný a má   potenciál, jen je potřeba to do scénáře o   něco lépe zpracovat. A rozhodně by stálo za   úvahu natočit remake. Takovýto ryze český   filmový počin na to rozhodně má.

No, ječení jsem si tu užil dost. Hned   úvodních dvacet minut. Ječelo („zpívalo“)   se venku i vevnitř, a hodně. Bez varování.   Takže mi ten úvod celý film zhnusil a díval   jsem se jen po očku. Stejně to byla hovězina.   Hledal jsem za co dát nějaké to plusové   procento, ale asi jsem hledal špatně.

Film už hodně nahlodal zub času a zvuk semtam   vynechává. Avšak zde se shodnu s panem   Václavem Březinou, že se jedná o hodně   nepovedený film. Na druhou stranu se řadí k   žánrům, kterého na filmovém plátně v době   vzniku bylo jako šafránu. To, že se to   nepovedlo, je věc jiná.